ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
židle
pakliže anžto
exnout
S pojmy bezpříznakovost/příznakovost se setkáme hlavně ve stylistice, avšak mají obec-
nou platnost v celé jazykovědě. Nyní jen ve zkratce: neutrální jazykové prostředky jsou
bezpříznakové, všechny ostatní – na ose doprava i doleva – jsou příznakové.
Č e s k ý j a z y k a k o m u n i k a c e 1 | 8
SPISOVNÝ ČESKÝ JAZYK Mezi základní školní příručky popisující spisovnou normu českého jazyka patří:
a) Pravidla českého pravopisu (dále jen PČP; vždy nejlépe nejnovější vydání od nakla-
datelství Academia);
b) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (dále jen SSČ; vždy nejlépe nejnovější
vydání od nakladatelství Academia);
c) Bohuslav HAVRÁNEK, Alois JEDLIČKA, Stručná mluvnice česká, Praha 2002 (a no-
vější);
d) Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i. –
http://prirucka.ujc.cas.cz/.
Důležitými pojmy jsou norma a kodifikace. Jazyková norma je soubor relativně ustále-
ných jazykových prostředků a pravidel, jež užívají, resp. jimiž se řídí uživatelé daného jazy-
ka ve vzájemné komunikaci. Normu tedy mají i nářečí. Kodifikace je prohlášení určité
normy za spisovnou.
Spisovný jazyk (standard) je podoba národního jazyka, která slouží k celonárodní komu-
nikaci oficiálního rázu. Má tedy i funkci reprezentativní. Jeho užívání se předpokládá ve
školách, v úřadech, v hromadných sdělovacích prostředcích, ve vědě… Z výše uvedené osy
je patrné, že spisovný jazyk není jednolitý, jeho prostředky se rozvrstvují od hovorových po
archaické. O neutrálních jazykových prostředcích říkáme, že jsou slohově bezpříznakové.
HOVOROVÁ ČEŠTINA
= vrstva spisovné češtiny; soubor spisovných jazykových prostředků užívaných spíše
v neformálních, ne vyloženě oficiálních projevech. Využívá se jí v mluvené i psané formě
(diskuse v médiích, běžné jednání na úřadech, komunikace učitele s žákem ve škole; osob-
ní dopisy, fejetony a reportáže v tisku atd.).
SSČ označuje jako hovorové ty lexikální jednotky, které jsou charakteristické pro mluve-
né spisovné projevy prostěsdělovacího stylu a pociťují se v nich jako bezpříznakové (př.
áčko, muzika, motorka). Ve veřejných oficiálních psaných projevech jsou hovorové výrazy a
tvary příznakové. Jazykové prostředky s příznakem hovorovosti není vhodné užívat
v textech odborného a administrativního stylu.
Jazykové rysy hovorové češtiny: