ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   1  | 15 

rá  ve  větě  stojí  za  přízvučným  slovem  a  tvoří  s ním  jeden  rytmický  celek:  ˡDej  mu  to. 
ˡNapsal  jsem  mu  ˡzprávu.  Předklonky  jsou  jednoslabičná  slova  (některé  spojky,  částice, 
příslovce  aj.),  která  stojí  před  přízvučným  slovem  a  tvoří  s ním  rytmický  celek:  Tak 
ˡpojedeme. 
 
PŘÍZVUKOVÝ TAKT    = zvukový celek od jednoho hlavního přízvuku k druhému. Označujeme ho delší svislicí: 
ˡNebál bych se | ˡříct mu to | ˡdo očí.  
 
TEMPO PROMLUVY A PAUZY    Tyto zvukové prostředky souvislé řeči jsou závislé na individuálních zvyklostech mluvčího 
a jeho komunikačním záměru. Pauza je určitá přestávka v promluvě, jednak pro nadechnu-
tí, jednak pro potřeby jazykové (např. pro efekt závažnosti sdělení).  
 
VĚTNÝ ÚSEK    = část věty od pauzy k pauze. Na větné úseky se člení delší věty nebo věty se složitější 
stavbou. Mohou být tvořeny jedním nebo častěji několika takty. Nesmíme tedy zaměňovat 
takty za větné úseky! Větné úseky se v promluvě oddělují pauzou, v psaném projevu inter-
punkčními  znaménky;  je  samotné  označujeme  dvěma  delšími  svislicemi:  Ta  ˡdivná,  || 
ˡtajemná,  ||  ˡpronikavá  ˡzáře,  ||    ˡkterou  jsme  ˡviděli  ˡnad  obzorem,  ||  ˡnevěstila  ˡvůbec  nic 
ˡdobrého. Věta má pět větných úseků. 
Ta ˡdivná, | ˡtajemná, | ˡpronikavá | ˡzáře, | ˡkterou jsme | ˡviděli | ˡnad obzorem, | ˡnevěstila | 
ˡvůbec nic | ˡdobrého. Věta má deset přízvukových taktů.  
 
INTONACE (MELODIE) VĚTY A KADENCE    Melodie je průběžná výšková změna tónu lidského hlasu ve větě, která mimo jiné vyja-
dřuje komunikační funkci výpovědi. Důležitý je zejména poslední větný úsek, kde intonace 
stoupá nebo klesá. Tomuto tónovému průběhu na konci větného úseku říkáme kadence 
nebo antikadence. 
 
KADENCE 
   Při kadenci dochází k poklesu hlasu na konci věty. Klesavá kadence se uplatňuje se ve 
větách:  
Pozn.: Grafický zápis je uveden jen u prvního příkladu, u ostatních je stejný.