ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Č e s k ý j a z y k a k o m u n i k a c e 1 | 19
/3/
GRAFICKÁ STRÁNKA JAZYKA (GRAFÉMIKA)
A NAUKA O PRAVOPISU (ORTOGRAFIE)
/3.1/ OBECNÝ ÚVOD KE GRAFÉMICE
Grafémika studuje písemnou podobu jazyka. Tento jazykovědný obor zkoumá obecně i
v jednotlivých národních jazycích vznik, vývoj, zákonitosti, pravidla a podobu písemného
zápisu jazykových projevů. Součástí této disciplíny je nauka o pravopisu – ortografie. Sta-
novuje zásady a pravidla písemných zápisů ve spisovném jazyce. Naše výklady v tomto
výukovém bloku budou zaměřeny především na pravopisné jevy.
PÍSMENO A PÍSMO Základní jednotky psaného projevu nazýváme písmena/grafémy. Písmeno je znak, jenž
označuje určitou hlásku, nejčastěji jednu. V češtině máme jedinou spřežku (spojení pís-
men), a to ch. Jiný je případ, kdy jednu hlásku označují dvě písmena. Příkladem je hláska
[i], kterou lze zapsat i, y. Naopak jedno písmeno může označovat více hlásek, např. ě čte-
me [ň+e], [je], [e] – měřit, věřit, dělat.
Písmo je systém znaků sloužících k zachycení jazykového projevu s cílem uchovat text
tak, aby bylo možno jej kdykoli později reprodukovat čtením.
Ze souboru písemných znaků latinky současná čeština používá:
a) písmena, z nichž je tvořena abeceda. Česká abeceda má 42 písmen, a to 37 domá-
cích a 5 cizích (f, g, q, x, w);
diakritická znaménka: tečka, háček, čárka, apostrof (odsuvník);
b) interpunkční (rozdělovací) znaménka: tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník, dvoj-