ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
tečka, uvozovky, pomlčka, spojovník, tři tečky, závorky, lomítko;
c) slovní znaky, tj. znaky vyjadřující celá slova (např. +, %, =), a číslice.
Používáme dva typy písma: psací a tiskací, každé ve dvou variantách – velké (majuskule)
a malé (minuskule). Někdy v textech užíváme i písmen jiných abeced, nejčastěji řecké alfa-
bety (α - alfa, π – pí). I piktogramy (grafické znaky znázorňující sdělení obrazem) mají své
využití (dopravní značky, turistické značky atd.).
/3.2/ OBTÍŽNĚJŠÍ JEVY ČESKÉHO PRAVOPISU: PSANÍ I, Í / Y, Ý
Základní ortografickou příručkou jsou Pravidla českého pravopisu (PČP) zpracovaná
kolektivem pracovníků Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Zdrojem
poučení o českém pravopisu je i Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ).
Č e s k ý j a z y k a k o m u n i k a c e 1 | 20
PSANÍ i, í/y, ý PO SOUHLÁSKÁCH PRAVOPISNĚ MĚKKÝCH A TVRDÝCH Pozn.: V textu budeme nadále používat termínů zjednodušeně: souhláska měkká, tvrdá, obojetná.
Měkké i po souhláskách tvrdých je možné psát ve slovech přejatých (historie, Ri-
chard), a citoslovcích (chichichi – chichotat se, kikirikí).
Tvrdé y se píše někdy i po c (Cyril, cyklon – přejatá slova; tácy, kecy, placy, trucy –
domácí slova podle vzoru hrad; podle ostatních vzorů se v koncovce píše měkké –
/ty/ skici, /bez/ Nohavici).
PSANÍ i, í/y, ý PO SOUHLÁSKÁCH PRAVOPISNĚ OBOJETNÝCH
a) V kořeni a předponě, popř. příponě
Historickým vývojem češtiny se vytřídila tzv. vyjmenovaná slova a slova z nich odvoze-
ná. Uvedeme si složitější příklady ne/vyjmenovaných slov.
By/ý: bydlo (ve smyslu místa, kde žijeme: obydlí, příbytek, nebo ve smyslu živobytí), při-
být (zvýšit počet), Bystrc (městská část Brna), Bystřice (název několika obcí v ČR); býlí (ple-
vel), černobýl, zlatobýl (rostliny); Kobylisy; babyka (druh javoru); Bydžov; Přibyslav; Bylany;
Hrabyně; Zbyněk, Zbyšek.
Bi/í: bít (tlouci); bidlo (tyč).
Sloveso dobít znamená „utlouci, usmrtit“ (Muž dobil poraněné zvíře), „přestat tlouci“ (Její
srdce dobilo dnes ráno), popřípadě „doplnit elektrický náboj nebo jiný potenciál“ (Musím
dobít