ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Č e s k ý j a z y k a k o m u n i k a c e 1 | 14
Jednomu fonému většinou odpovídá jedna hláska. Některé fonémy se však mohou pro-
jevovat jako dvě (tři) různé hlásky. Hovoříme o variantách téhož fonému. Varianty foné-
mu jsou si zvukově podobné a jejich záměna v témž slově nemění jeho význam. Např.:
2 varianty fonému n: zubodásňové [n] rána, Hana x zadopatrové [ŋ] ranka, Hanka;
znělé a neznělé [ř] řeka, dřít x keř, třít.
/2.2/ FONETICKÁ TRANSKRIPCE ČEŠTINY
Fonetický přepis/transkripce slouží k zachycení zvukové podoby jazyka s cílem co
nejpřesněji vystihnout výslovnost mluveného projevu. Mezinárodní fonetická asociace
(IPA) ustavila pravidla (speciální značky) transkripce. Ta nejdůležitější si uvedeme:
a) Přepis umisťujeme do hranatých závorek: [ ].
b) Užíváme pouze malá písmena, délku českých samohlásek označujeme běžnou čár-
kou: [čárka], stejně tak u hlásek zachováváme háček: [háček].
c) Pokud se v písmu objeví ě, zaznamenáváme ho podle výslovnosti: [ďelat], [pješec].
d) Výslovnost ú/ů je stejná, proto transkribujeme obě písmena [ú], podobně i/y: [kúl-
na], [zima], [liže].
e) Souhlásku ch přepisujeme podle IPA jako [x], u českých textů můžeme [ch].
f) Znělá c/č, která zní jako [dz/dž], mají transkripční značku [Ʒ] a [Ǯ].
Mezi další speciální znaky české transkripce např. patří: ŋ pro zadopatrové n [haŋka], r , l ,
m pro slabikotvorné r, l, m [bratr ], pro ráz (hrtanový zvuk) [ eva].
/2.3/ ZVUKOVÁ STRÁNKA SOUVISLÉ ŘEČI
V souvislé řeči (ve větách) se uplatňují tyto druhy zvukových prostředků: slovní přízvuk a
takt, tempo promluvy a pauzy, větné úseky, melodie věty.
SLOVNÍ PŘÍZVUK (AKCENT) = hlasové odlišení, zvýraznění určité slabiky ve slově v kontrastu k slabikám ostatním.
Hlavní slovní přízvuk (značíme svislicí nahoře před přízvučnou slabikou) je v češtině
stálý – stojí vždy na první slabice slova: ˡkamarád. Při spojení jednoslabičné předložky
s následujícím slovem přechází na předložku: ˡbez peněz.
Vedlejší slovní přízvuk (značíme svislicí dole před přízvučnou slabikou) se objevuje
v delších slovech. Je však slabý a často jej sluchem nepostřehneme: ˡnálado╷vými. Nápad-
nější je ve složených slovech, kde jím zdůrazňujeme druhou část slova: ˡčerno╷bíle.
Nepřízvučná slova se nazývají příklonky a předklonky. Příklonky jsou jednoslabičná slo-
va (zvratná a osobní zájmena, spojka či částice -li(ž), tvary pomocného slovesa být aj.), kte-