ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK

a)  slezská/lašská – Daj muku ze młyna na vozik (ł – tvrdé l je z polštiny, vyslovujeme 

jako anglické w), To je hodny stryk; 

b)  středomoravská/hanácká – Dé móko ze mléna na vozék, To je/só hodné stréček; 
c)  východomoravská/moravskoslovenská Daj múku ze mlýna na vozík, To je/sú hodný 

strýček.  

 
   V Čechách zaštiťuje nářečí pouze jeden interdialekt – obecná čeština. Nářečí rozděluje-
me na:  

a)  středočeská – Dej mouku ze mlejna na vozejk, To je hodnej strejček; 
b)  jihozápadočeská – Je na dovolenej s maminčino sestrou; 
c)  severovýchodočeská – V Derškovje perší na smerkoví perkýnko. 

Někdy je vydělováno ještě nářečí českomoravské (viz mapa na další straně).  
 
   Z nespisovných  útvarů  našeho  národního  jazyka  se  na  území  Čech  užívá  především 
obecná čeština – interdialekt, který vznikl na podkladě středočeského nářečí (s centrem 
v Praze) a který se utvářel v procesu mizení a oslabování jednotlivých českých nářečí. Jsou 
pro ni charakteristické některé jevy: 

a)  hláskoslovné: protetické v-: Vodešel vot votevřenýho vokna, krácení: Řikam, že mi-

zim domu a dloužení samohlásek: Pujdu dólu do hospody na pívo, zjednodušování 
skupin hlásek při výslovnosti, vynechávání některých z nich: Estěže sme měli ňákej 
náskok; 

b)  tvaroslovné: Našli sme to pod velkejma kamenama, To bysme mohli přinýst mladý-

mu hajnýmu; 

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   1  | 10 

c)  lexikální: Ségra má novýho kámoše, Holt tam budem chodit furt. 

 
   Hranice mezi interdialekty a hovorovou češtinou není zcela ostrá. Vývojem jazyka se mů-
že  být určitý  jev interdialektu  přijat  do  spisovné normy.  Tak  se  stalo  např.  u  tvarů můžu 
(vedle mohu), téct (téci) aj.  
 
SLANG  
   = soubor slov a slovních spojení (obratů) užívaných skupinou lidí spojených stejným zá-
jmem. Většinou se váže k povoláním: myslivecký (slechy – uši, světla – oči); vojenský (la-
piduch – zdravotník); studentský (děják – dějepis) atd. 
   Mnohé  slangové  výrazy  pronikají  do  spisovného  jazyka,  nejčastěji  jako  odborné  názvy 
(např. montérky).  
 
PROFESNÍ MLUVA 
   Dříve se počítala ke slangu. Zahrnuje slova a fráze užívané skupinou zaměstnanců určité-
ho  povolání.  Ti  si  většinou  odborné  výrazivo  zjednodušují  na  jednoslovná  pojmenování. 
Např. ve zdravotnické profesní mluvě slovo císař označuje císařský řez.  
 
ARGOT (HANTÝRKA)  
   = mluva společenské spodiny (vězni, zloději, žebráci, prostitutky, drogově závislí…). Vzni-
kl jako utajovaná řeč, aby jí jiní neporozuměli. Samozřejmě i argotické výrazy pronikají do 
obecné češtiny.  
   Příklady  výrazů:  káča  –  pokladna,  čajznout  –  ukrást,  hecovat  –  popichovat  někoho 
v legraci či zlomyslnosti atd. Nejznámějším argotem u nás je mluva „pražských pepíků“ a 
brněnská plotňáčtina (plotna).