ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 1. ROČNÍK

dušu ˃ duši; slepicú ˃ slepicí; 

d)  změna ie ˃ í – viera ˃ víra; piesek ˃ písek; nosie ˃ nosí; 
e)  změna ó ˃ uó ˃ ů – dóm ˃ duom ˃ dům; kóň ˃ kuoň ˃ kůň; 
f)  změna ú ˃ au ˃ ou – súdek ˃ saudek ˃ soudek; vedú ˃ vedau ˃ vedou;  
g)  změna ý (í) ˃ aj ˃ ej (v nářečích) – síto ˃ sajto ˃ sejto;  

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   1  | 7 

h)  změna aj ˃ ej ve stejnoslabičné pozici – vaj|ce ˃ vej|ce, ale va|jec: dvě slabiky; 
i)  změna souhláskové skupiny šč ˃ šť – ščastný ˃ šťastný.  

 
      Změny vycházely ze středních Čech a šířily se po českém území od západu k východu. 
Pronikly různě daleko, takže v moravských nářečích k některým změnám nedošlo, a hlás-
kových rozdílů si proto můžeme dodnes všimnout i mezi nářečními skupinami češtiny.  
 
TVAROSLOVÍ  
   Ve staročeském skloňování i časování bylo kromě čísla jednotného (singulár) a množné-
ho (plurál) také číslo dvojné (duál). Užívalo se, když se mluvilo o dvou lidech, zvířatech či 
věcech. Do dnešní doby se zachovaly duálové tvary u číslovky dva, dvě, dvěma, oba, obě, 
oběma a u párových orgánů těla: oči, očí, očima, uši, uší, ušima, ruce, rukou, rukama atd.  
    

/1.4/ ČEŠTINA – NÁRODNÍ JAZYK 

   Národní jazyk je jazyk, který užívají příslušníci určitého národa. Zahrnuje všechny podo-
by mluveného i psaného jazyka – spisovné i nespisovné útvary.   

Osa příznakovosti jazykových prostředků  

      fízl  

 stréček        vodejít        mlíko