ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

a)  odborné názvy/termíny; 
b)  odkazovací zájmena jako prostředek soudržnosti/koherence textu (důsledkem této 

tendence, v souvislosti s takovýmito projevy…); 

c)  spojky s významem příčinným (jelikož, jestliže, neboť, tudíž , -li, protože…); 
d)  autorský plurál (tj. slovesný tvar 1. osoby mn. čísla:  zaměříme se, podívejme se na 

další příklady, když jsme hovořili o…); 

e)  slovesná podstatná jména (zkoumání, provádění, utváření…); 
f)  opisné a zvratné pasivum (na grafu bylo zobrazeno, v předchozí části se popisova-

lo…); 

g)  přejatá slova terminologická i neterminologická (struktura, absolutní, potenciálně…); 
h)  zkratky, značky; 
i)  slovesně-jmenné vazby (provádět výzkum); 

16  Další slohové útvary odborného funkčního stylu: odborná stať, studie, heslo v encyklopedii, rešerše, re-
cenze, diskuse, polemika, knižní monografie, vysokoškolské kvalifikační práce (disertace, diplomová práce), 
učebnice atd. Některé útvary se opět  mohou vyskytovat v několika funkčních  stylech (např. diskuse v řeč-
nickém).  Záleží  na  komunikačních  cílech,  způsobu  zpracování  (užití  jazykových  prostředků,  kompozici)  a 
samozřejmě na funkčnosti komunikátu.   
17  Zopakujte si poučení podle studijní příručky pro 1. ročník (II. 1.2).  

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 38 

j)  složitá  větná  stavba  (důsledkové,  příčinné  poměry;  vedlejší  věty  přívlastkové,  pří-

činné, účelové, podmínkové, přípustkové); 

k)  polovětné  konstrukce  (místo  určitého  slovesa  je  ve  větě  užito  slovesné  přídavné 

jméno či infinitiv: průzkum faktorů ovlivňujících…, pozorovat znamená zjišťovat dů-
sledky);