ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 32 

   Tabulka  dostatečně nastiňuje  hlavní řečnické  projevy a  komunikační  situace,  v nichž se 
s nimi setkáváme:  

 
   Z výčtu řečnických slohových útvarů se dovtípíme, že budou jazykově i kompozičně spe-
cificky  vystavěny  podle  komunikační  situace,  ve  které  budou  užity.  Tato  různorodost  se 
projevuje zejména v těchto oblastech: 

a)  dialog s mlčícím publikem (např. proslov) a dialog skutečný (diskuse); 
b)  připravenost a nepřipravenost; 
c)  subjektivnost a objektivnost; 
d)  komunikační situace a prostředí. 

 
   Obecně platí, že komunikát řečnického stylu musí splňovat tyto požadavky: 

a)  spisovnost; 
b)  precizní kompozice; 
c)  správné užití zvukových prostředků souvislé řeči; 
d)  pestrá slovní zásoba; 
e)  vyvážená skladební výstavba.  

/3.2/ PROJEV A PROSLOV 

   Projev je kratší až středně dlouhý útvar řečnického stylu. V obecné rovině je cílem proje-
vu vyslovit se oficiálně k nějakému tématu tak, aby řečník přesvědčil posluchače o svých 
názorech. Tento útvar nese většinou rysy hodnotící úvahy, může však být založen i na po-
stupu výkladovém, pro oživení se v něm mohou objevit vyprávěcí pasáže.  
   Proslov  je  projev  menšího  rozsahu;  zpravidla bývá  určen  užšímu  okruhu  adresátů  než 
projev. Cílem proslovu je slavnostně uvést nějaký akt oficiálního rázu (např. přivítání hostů 
při prezentačních zkouškách, zahájení maturitních zkoušek, připomínka významného výročí 
apod.).  Obecně  vykazuje  proslov  jednoduchou  kompozici  a  menší  míru  expresivity  než 
projev.