ČESKÝ JAZYK A KOMUNIKACE PRO 2. ROČNÍK

Č e s k ý   j a z y k   a   k o m u n i k a c e   2  | 34 

   Pro rozvoj obsahového jádra projevu neplatí nějaká obecnější pravidla. Přesto lze dopo-
ručit několik postupů, jež řečníci užívají: 

1.  Připomínání osnovy textu. Průběžně shrnujeme to, co bylo řečeno, a uvádíme ná-

sledující dílčí téma. 

2.  Průběžné uvádění možných námitek. Tyto námitky se pak obyčejně vyvracejí nebo 

komentují. 

3.  Doložení vývodů nějakým příběhem. Posluchači ocení vtipnost, zajímavost, senzaci. 
4.  Opakování motivů. Často se jeden a týž motiv prolíná celým projevem, je rozvíjen a 

komentován z různých úhlů pohledu (leitmotiv). 

 
ZÁVĚR  
   V závěrečné  části  shrneme  argumentaci.  Řada  řečníků  na  konci  projevu  publikum  pře-
kvapí pointou. Ještě jednou apelujeme na posluchače, abychom je definitivně přesvědčili. 
Na úplný závěr se s publikem rozloučíme a poděkujeme za pozornost.  
 
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY    Jazykové (i mimojazykové) prostředky si u řečnictví zasluhují pečlivý výběr. Vždy musíme 
mít na paměti míru oficiálnosti projevu a jeho adresáty. Podle komunikační situace (slav-
nostní projev x rodinný proslov) pak vybíráme vhodné jazykové prostředky – od neutrál-
ních  spisovných  přes  knižní  po  hovorové.  Nespisovné  jazykové  prostředky  by  se 
v projevech neměly vyskytovat vůbec.  
   Jak tedy projev připravit? Na co si dát pozor v jednotlivých jazykových rovinách? Násle-
dující výčet přináší přehled hlavních prostředků při tvorbě projevu: