17.Impresionismus

Saturnské básně

Galantní slavnosti

Dobrá píseň v této sbírce oslavuje prostý a klidný život se svou ženou - Mathildou Mauteovou (psáno před setkáním s Rimbaudem)

Moudrost (1881) sbírka částečně vznikla ve vězení; je to kniha obratu k pokání a katolictví

Poetické umění - tato báseň obsahuje definici symbolistické poetiky

Písně beze slov - užívá ve svých textech melodičnost, zvukomalbu

Próza

Moje nemocnice

Moje vězení

Vyznání

Božská láska

Prokletí básníci - v tomto eseji bylo poprvé použito tohoto označení, tento esej velmi ovlivnil symbolismus.

André Gide (22.11.1869, Paříž – 19.2.1951, Paříž)

André Paul Guillaume Gide byl francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947.

Dílo

Paludes (1895)-povídka, satirický obraz pařížského literárního „bahnění“, nenalézajícího odvahu ke svobodě a odvážnosti činu.

Pozemské živiny (1897)-lyrická próza, proklamace autorova nového pohledu na svět, usilujícího o možnost plného rozvinutí a uplatnění osbnosti jedince, který odkládá vnucenou mu morálku, chce být nezávislý na lidském společenství a sleduje jen své individuální potřeby a cíle bez ohledu na překážky a i na oběti druhých lidí.

Prométheus špatně připoutaný (1899)-povídka s dramatickými dialogy

Imoralista (1902)-román v němž egoistický hrdina Michel přijíždí do severní Afriky se svou těhotnou ženou Marcelinou uzdravit se z tuberkulózy. Zatímco Michel prožívá obrodu smyslového života, Marcelinu horké a suché podnebí zabijí. Nakonec Marcelina umírá a Michel, uvolněný z pout povinnosti o ohledů ke své životní družce, může vychutnávat rozkoše uzdraveného a hledat jen takové štěstí a blaho, které vyhovuje jeho osobní představě.

Prométheus špatně připoutaný (1907)-komedie

Dostojevskij podle své korespondence (1908)-esej

Těsná brána (1909)-román, v němž Gide neschvaluje životní cestu jeho hlavní hrdinky Alissy, z níž se stane staropanenská pobožnůstkářka. Odmítá její zříkání se pozemského života za cenu „svatosti“ a ukazuje, že takový život vyústí v zoufalství a potvrzuje neužitečnost oběti.

Oscar Wilde (1910)-esej

Charles-Louis Philippe (1911)-esej

Vatikánské kobky (1914)-román, označený autorem jako „bláznovská fraška“, je rozsáhlou satirou, jejímž předmětem je náboženská bigotnost. Příběh je založený na „šeptandě“ o tom, že papež Lev XIII. je vězněn na Andělském hradě svobodnými zednáři a že jimi dosazený lžipapež, který vydal encykliku Rerum novarum, utužuje ve světě vládu ďáblovu. Děj knihy se skládá z groteskního pásma podvodných machinací zločinecké bandy a vrcholí bezdůvodnou vraždou, která je pojata jako volní akt jedince, necouvajícího ani před zločinem. Román měl za následek Gidův rozchod s Paulem Claudelem.

Pastorální symfonie (1919)-román, jehož hlavní hrdinkou je slepá Gertruda, která, dokud nenabyla operací zraku, neznala klamy a bludy světa. Lidská láska jí splývala s představou citu lásky ke všem lidem, se soucitem a obětavostí. Teprve s vráceným zrakem prohlédá a přesvědčuje se i o sobeckých a nízkých pohnutkách jednání svého pastorského ochránce a vychovatele. Tragická deziluze pak uspíší její smrt, když poznání skutečnosti rozbilo její sen o člověku a jeho ušlechtilosti. Knihu roku 1946 zfilmoval francouzský režisér Jean Delannoy.