17.Impresionismus

podá vůni čisté vody

ve vánku lehkém jak dech.

Citát

„Pro zamilovaného je žena, kterou miluje, vždy nevypočitatelnou bytostí.“

Rainer Maria Rilke (4.12.1875, Praha – 29.12.1926, sanatorium Valmont u Montreux ve Švýcarsku)

Rainer Maria Rilke byl jeden z nejvýznamnějších německy píšících lyriků přelomu 19. a 20. století. Napsal také jeden román a několik povídek.

Na jeho náhrobním kameni je vyryt verš, jenž pro tuto příležitost napsal:

"Růže, jak čistý to protimluv! Slast, nebýt nikoho spánkem pod tolika víčky."

Dílo

Rilke vytvořil dlouhou řadu básnických sbírek, z nichž jsou zde uvedeny jen ty nejvýznamnější, mnoho samostatných básní (ke konci života i francouzsky) a několik próz, zvláště povídek (zejm. v raném období, řada z nich je inspirována pražským dětstvím).

Pro své temné, spirituální básně byl nazýván „mágem senzibility“ či „básníkem smrti“.

Leben un Lieder (1894)-básnická sbírka

Můj domov (1895, česky přeložil Miloš Kareš-1941)-básnická sbírka

Traumgekrönt (1897)-básnická sbírka

Advent (1898)-básnická sbírka

Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka (1906, česky přeložili mj. Ludvík Kundera-1958, Radovan Lukavský-1971)-poema v próze

Das Buch der Bilder (1902-1906)-básnická sbírka

Rekviem (1909)-básnická sbírka

Zápisky Malta Lauridse Brigge (1910, česky přeložil mj. Jan Zahradníček-1933)-román

Das Marien-Leben (1912)-básnická sbírka

Elegie z Duina (1912 - 1922, česky přeložili Pavel Eisner-1930 a Jiří Gruša-1999 a 2002)-cyklus deseti elegických básní

Sonety Orfeovi (1922, česky přeložil Václav Renč-prvně 1937)-básnická sbírka

Franz Kafka (3.7.1883 Praha – 3.6.1924 Kierling)

Franz Kafka, pražský spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.

Dílo

Za nejdůležitější Kafkovy práce jsou všeobecně považovány romány Proces, Nezvěstný (též zvaný Amerika), Zámek a povídka Proměna. Stěžejní část Kafkova díla byla za jeho života téměř neznámá, publikoval jen několik povídek. Proslulosti dosáhl Kafka až po své smrti, zejména po 2. světové válce, a dnes patří ke klasikům literatury 20. století a jedněm z největších inovátorů románové formy vyprávění. V jeho díle se projevuje jeho osobní duševní rozpolcenost; pocit vyřazenosti a izolovanosti jsou důležitými motivy jeho tvorby. Kafka byl silně psychicky nestandardní osobnost a své trýznivé a děsivé vnitřní vize promítal do tvorby.

Hlavní témata, která Kafku zajímala a doslova vzrušovala byla: moc, výkon moci a její dopad na poddané osoby, a jedinec uprostřed tohoto všeho.

Kafkovi vlastním stylem je místy až neuvěřitelně podivné humorné líčení, jež není ale nijak komentováno, kdy autor patrně bavil především sám sebe. Dalším podstatným rysem Kafkova stylu je záliba, touha být ponižován (vůbec nejdůležitější rys), jeho hrdinové se také právě předmětem ponižovaní stávají. Nicméně vše je nazíráno ironicky, s osobitým humorem autora. Chmurnost jeho příběhu vyplývá z ukončení, která jsou zpravidla tragická, bezvýchodná, nepotěšující. Kafka tímto pouze odrážel stav okolo sebe a v románovém světě svých postav tento pocit pouze přeháněl a dováděl do temných důsledků.