17.Impresionismus

Básnická tvorba

Nénie (1902)

Den (1923)

Rolnička (1926)

Rozbitý stůl (1935)

Próza

Lyrická:

Dva mezi ostatními (1906)

Liška Bystrouška – knižně 1920, lyrická pohádka, podle tohoto díla napsal operu Leoš Janáček Příhody lišky Bystroušky

Paví oko (1922)

Další část jeho tvorby byla ovlivněna jeho žurnalistickou činností, zde se pokusil popisovat obyčejný, všední život. V těchto dílech často používá nadsázku a objevuje se zde i humor. Zároveň se mu podařilo popsat postavy, které vystihují určité charaktery.

Poseidon – knižně 1916, první díl psychologicky psané románové kroniky (trilogie) odehrávající se na periférii Brna

Vrba zelená – knižně 1925, parodie na fantastické romány

Demänová – 1926, monografie shrnující poznatky z autorova výzkumu slovenských jeskyní

Eskymo Welzl. Paměti českého polárního lovce a zlatokopa – knižně 1928, literární zpracování vzpomínek českého polárníka J. Welzla, tyto vzpomínky byly v české literatuře relativně oblíbené, proto byly zpracovány několikrát (např. Edvard Valenta).

Pro děti

Čimčirínek a chlapci (1922)

Zlaté dni (1926)

Cvrček na cestách (1927)

O zakleté Lúčance (knižně 1937)

Růžena Svobodová (10. července 1868 – 1. ledna 1920)

Růžena Svobodová (rozená Čápová) byla česká spisovatelka.

Život

Narodila se v Mikulovicích u Znojma. S matkou zde prožívala náboženské obřady, úctu k světcům a k svatým; otec v ní zase probouzel zájem o literaturu. Jeho předčasná smrt, když Růženě, nejstarší z jeho čtyř dětí, bylo teprve dvanáct, proměnila celou situaci rodiny. Doma zavládla autoritativní matka, byt byl z velké části pronajímán.

V roce 1890 se provdala za básníka Františka Xavera Svobodu v naději, že získá společenskou nezávislost. Měla svůj salon, který navštěvoval Antonín Sova, Vilém Mrštík, František Václav Krejčí, F. X. Šalda, herečka Hana Kvapilová, z literárně činných žen Božena Benešová a později i Marie Pujmanová.

V průběhu první světové války působila v Českém srdci. Roku 1918 založila časopis Lípa, který sama redigovala.

Pochována je na pražském Slavíně.

Dílo

Její dílo je ovlivněno impresionismem. Hlavním hrdinou jejích knih bývá žena nebo dítě. Jednání žen se v jejích dílech stává prototypem životního postoje, u dětí sleduje jejich vývoj a pohled na svět.

Celou svou osobní a generační zkušeností byla Růžena Svobodová vybavena k tomu, aby nad pravdu „vnější“ stavěla „vnitřní“ pravdu duše, aby se účastnila protirealistického hnutí a s generací let devadesátých hledala novou slohovost. V povídkách a v románech o ženách stvořila osobitý typ subjektivizované a lyrizované prózy. Na rozdíl od mnoha „ženských“ spisovatelek mezi svými současnicemi, které o ženské emancipaci beletristicky referovaly (Božena Viková-Kunětická ad), Svobodová dala prahnoucí a mučící se duši moderní ženy slohový výraz.