17.Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - Arnošt Lustig

Časoprostor

- 1943 - koncentrační tábor v Osvětimi, vlak

- 2. světová válka

Kompoziční výstavba

- rozčlenění do tří částí

- chronologický postup

- protahování děje – zvýšení napětí

- ke konci gradace a rychlý spád děje

• II. část

Vypravěč

V er-formě

Postavy

Kateřina Horovitzová - dospívající židovská tanečnice, sebevědomá a tichá, ale naivní, do poslední chvíle věří v dobro a záchranu sebe i své rodiny, nakonec je jediná, kdo se odváží alespoň k symbolickému odporu, díky její kráse a dospívajícímu kouzlu k ní vzhlíží nejen židé ale i nacisté, po smrti je použita jako jakýsi symbol síly nacistického zla

Herman Cohen - mluvčí bohatých židů z transportu zachraňuje Kateřinu Horovitzovou, je statečný a rozvážný, postupuje opatrně jako správný obchodník, nacistům nedůvěřuje, ale nezbývá mu než se podvolovat jejich manipulacím

Četař Vogeltanz - hlídá skupinu židů v synagoze, líbí se mu Kateřina Horovitzová, když se to projeví, neví, jak se má chovat

Krejčí - šije šaty pro pana Cohena a Kateřinu Horovitzovou, na jednu stranu mu židů ve skupině je líto, na druhou stranu jim tiše závidí privilegia, ale moc dobře ví, že stejně všichni zemřou, objevuje se ve zlomových úsecích, funguje jako spojnice skupiny a tábora → Kateřiny a naděje v rodinu, mezi ním a Kateřinou vznikne zvláštní tichý vztah

Bedřich Brenske - velitel tajného fašistického oddělení, jeho úkolem je vymámit lstí ze židů jejich peníze a poslat je do plynu, krutý a cílevědomý, umí dobře manipulovat s lidmi, užívá dvojsmysly, jeho role ho baví, snaží se vypadat jako ochotný, ale ne všemocný člověk

Rabín Dajem z Lodže - provdává Kateřinu za pana Cohena, zároveň zpívá o jejich smrti a o smrti Kateřininy rodiny, na konci knihy upaluje Kateřinino tělo a lituje jejího osudu

Ostatní bohatí židé - přenechávají roli mluvčího panu Cohenovi a schovávají se za něj, mnohým z nich se nelíbí, jak je nacisti obírají o další a další peníze, mnoho z nich se chová dětinsky, moc se jim přibrání Kateřiny Horovitzové do skupiny nezamlouvá

Vyprávěcí způsoby

- vyprávěcí a popisný

• III. Část

Úryvek k rozboru:

Četař Emerich Vogeltanz si zčistajasna šťavnatě odplivl, právě tam, kde stál; bylo to uprostřed místnosti, kde na to každý viděl. Snad to udělal proto, aby zakryl svůj obdiv, říkaje stále jen polohlasně „hm, hm…“

Byla vskutku setsakramentsky pěkná, ta židovská děvka, přiznával si Emerich Vogeltanz v duchu, urostlá, o něco vyšší než pak Herman Cohen, který ostatně také nevypadal jako nějaký trpaslík, a zároveň útlá v ramenou a se štíhlou hladkou šíjí. Zastavil se pohledem na výrazu překvapeného a nevěřícího dítěte, u koutku úst maličko pokleslých, a na přímé vrásce čela, nejenom něžné, ale i ostré.

„Udělám, co mohu,“ řekl konečně krejčí. „Tak jak to má být…“