18.Anarchističtí buřiči

Zároveň se zhoršuje jeho zdravotní stav a objevuje se chrlení krve. Příznak tuberkulózy.

Do roku 1904 pak Vašek zasílá celkem 74 básní v 39 zásilkách. Básně mají veliký ohlas (převážně kladný). V roce 1903 vydává Herben 1. číslo Besed Času s podtitulem Slezské číslo. Za měsíc vychází sbírka knižně v nákladu 3000 výtisků.

V roce 1909 vychází Bezručovy básně poprvé pod názvem Slezské písně.

V roce 1910 na veřejné přednášce Adolfa Kubise byla prozrazena pravá identita Petra Bezruče.

V roce 1911 vychází dvě knižní vydání Slezských písní.

V roce 1915 vychází v zahraničním odbojovém časopise L'Indépendance Tchéque básně oslavující ruská vojska a ruského Cara jako osvoboditele. Básně jsou podepsané iniciálami P. B., které jsou veřejností okamžitě připisovány Petru Bezručovi. Autorem těchto básní je však Jan Grmela, ostravský rodák a neúspěšný básník žijící v té době v Paříži. Když se tyto básně objeví v Čechách, je na Vladimíra Vaška vydán zatykač pro velezradu a hrozí mu za to trest smrti. Je zatčen, vyslýchán a ještě v roce 1915 je odvezen do posádkového vězení na Hernalsergurtlu ve Vídni, kde čeká na svůj proces u vojenského soudu.

Z protokolu výslechu Vladimíra Vaška:

"Politické přesvědčení, které se odráží v mých básních, rovná se nejčistšímu demokratismu. Moje básně byly psány především pro dělnictvo. Toto celé zaměření je v rozporu s oslavováním cara, který je dělnictvem a demokraty nenáviděn dnes právě tak jako před válkou. Proto báseň zmíněné tendence, uveřejněná v kterémsi francouzském časopise, není ode mne"

a dále

"Nikdy jsem se nezabýval politikou, vždy jsem se zajímal jen o literaturu."

Policii se nepodařilo zajistit žádné důkazy svědčící proti Vladimíru Vaškovi. Soud si nechal vypracovat posudek dvou literárních vědců (německého a českého) a nakonec rozhodl o nevině Vaška.

V roce 1916 byl převezen do brněnské věznice na Cejlu. Nebyl však propuštěn na svobodu. Dále byl vyslýchán a vězněn, tentokrát za nejútočnější básně Slezských písní. Ve stejném roce vychází kvalitní překlad Slezských písní (Die schlesischen Lieder des Petr Bezruč).

Otištěny jsou také nejútočnější básně a zároveň je Bezručovi přiznáno důležité místo v české literatuře. Ještě v roce 1916 je tedy propuštěn.

Slezské písně vycházejí stále častěji a básník se stává "národním" básníkem. Vašek se však stahuje stále více do samoty. Utíká před veřejností a před jakýmikoliv ovacemi. Závěr svého života prožívá ve městě Kostelec na Hané. Umírá v olomoucké nemocnici v roce 1958 ve vysokém věku devadesáti let.

Dílo

Poezie Petra Bezruče je v kontextu české literatury naprosto ojedinělá. Jeho originalita netkví pouze v (jediném) prudkém básnickém výboji, který se zaobírá sociálními a národnostními problémy Slezska konce 19. století a bývá proto řazen mezi autory sociální, buřičské. Je to také především zvláštní vztah Vladimíra Vaška k vlastnímu „jedinému“ dílu, ve kterém se dal tak prudce na stranu chudých a utlačovaných. A to pouze jedenkrát za svůj život.