18.Anarchističtí buřiči
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Báseň:
Staří dělníci je prosebná báseň a polemika s Halasovou skladbou Staré ženy proti nicotě, zmaru, utrpení.
Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a iluzí (1937, polemika) - Neumann vystoupil z pravověrných stalinistických pozic proti názorům A. Gidea v jeho knize Návrat z SSSR.
Bezedný rok (1945, sbírka) byla psána v roce 1939. Básník vyjádřil obavy z budoucnosti a z ohrožení nacismem.
Zamořená léta (1946, sbírka) byla psána za války.
Překlady
Petr Kropotkin: Komunism a anarchie
Vladimir Iljič Lenin: Stát a revoluce
Ukázka z díla
O krvavých požárech zpívám,
zpívám o síle a vášni,
zpívám o tmavých hlubinách,
jež slují: záští a odboj.
S nejvyššími sosnami hlubokých pralesů,
s nejvyššími vrcholy nejvyšších pohoří
zpívám o síle a vzdoru.
Spoutaných příteli,
rebellů bratře,
milenče prokletých básníků,
v bouřlivých nocích zpívám také
o tvojí slávě.
A že jsi mě stvořil dotekem revoltující ruky
a že jsi mou duši zažehl hrdostí žhnoucího dechu,
o svojí pýše zpívám
uprostřed lůzy.
(báseň Ave Satan, Satanova sláva mezi námi)
Vypučel jsem nad bahna do měsíčné noci jednou, a ráno,
když stříbrnou radost svého života skřivan střásal na zemi,
ku žhnoucím nebesům vzepjatý, zřel jsem se zkvétat.
Osudu tvrdou pěstí zasetý,
přišel jsem z tropů a hrdým gestem odmítl jsem akklimatisovat se.
Vypučel jsem do vzduchu,
jenž zemdlený chvěje se bázní a předtuchou slavného otectví,
o jehož příchodu zpívám;
vypučel jsem vysoko a barvami vetřelce kvetu,
nad bahny kvetu úbělem a uprostřed mdloby žárem.
Ale ty v bahnech moje kořeny!
Uprostřed pláně stojím samoten
a vysoko zdvihám
svá hubená ramena vstříc mým snům nejdražší vlasti.
Sám
pyšný
věčné nepřátelství vypověděl jsem plazům, ježjiž kolem
s jedovou vegetací živoří nečisté dny své,
a svoji nenávist jako štít jasný jsem pozvedl
a čekám rány.
A takový jest můj život:
když průvany větrů z dálek zní v tence napjatých strunách,
své slzy nostalgické skrývám v samotě smutných.
A vroucí plameny slunce když na ňadra rozhalená
nechávám stékat
s takovou rozkoší faunů, ježjiž tisknout se smějí
na pevná ňadra nymf kdes na slunných březích
– o Pane životodárný! –
zas jásám
a ten život hanebný
pěstí bych přidržet chtěl až k poslední kapce.
A to, co jest mezi tím,
to, co jest nejlepší na mně,
to věčné nesmíření se s bahny a s reptiliemi,
ten boj za každý krok,
ten boj za každé slovo…
viď duše:
Sám
pyšný
uprostřed pláně stojím a vysoko zdvihám
svá hubená ramena vstříc mým snům nejdražší vlasti.
Vypučel jsem nad bahna…
A malé dívky výskají
a sukénky jejich se zdvíhají:
ó něho té nahoty mladé!
…
že jenom v objetí lásky vášnivé, nahé a hřejné
je štěstí, je radost, je zapomenutí
Stráň chudých lásek
Syn lidstva jsem