18.Anarchističtí buřiči

Stavěl se nesouhlasně proti společnosti a soudobému státu.

Život

František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže.

Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako karikaturista v redakci Lidových novin a později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života.

Po vypuknutí 1. světové války v srpnu 1914 narukoval armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu, kde září téhož roku byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum smrti není známo.

Dílo

František Gellner: „Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“

Jeho dílo bylo výrazně ovlivněno anarchismem.

Proto, že se oprošťuje od „veškerých zbytečných poetismů“ a píše poezii velice přímou s minimem složitých obrazů známých, dal by se jeho styl nazvat „expresionismem v poesii“ – důležité je vyjádřit myšlenku, přesně a nezkresleně, opisy jsou zbytečné.

Umělecké prostředky

Gellner ve svých básních často přiblížuje rytmus lidovému popěvku. Používá banální rýmy, nepoetická slova, častá je u něho i nemetaforičnost (narozdíl od symbolistů). Svými verši chce vědomě šokovat poklidné měšťanstvo, užívá vulgarismy. Verš pravidelný, forma popěvku.

Sbírky

Po nás ať přijde potopa (1901, převážně subjektivní lyrika, osobní cynická zpověď, prvky anarchismu)

Radosti života (1903, 35 básní různé tematiky a žánru) Reagují na falešnou dobovou morálku, na dobové pokrytecké maloměšťáctví. Gellner záměrně zdůrazňuje protiliterárnost a protidekadenci.

Nové verše (1919, posmrtně vydaný soubor básní). Jakési zklidnění.

Don Juan (časopisecky 1914, knižně 1924, román ve verších)

Potulný národ (povídka s povídkou Veselý koník, knižně 1926 v sebraných spisech)

Ukázky z díla

„Já držím pohár ve své dlani.

Je zpěněný a přetéká.

Já držím pohár ve své dlani,

jenž čeká na rty člověka.

Jenž čeká, zdali víno jeho

se do brázd vyschlých rozleje,

na snivých květech v jiných světech

zda zavěsí své krůpěje.

Jenž čeká, zda se sehnou květy

pod onou tíží ku zemi.

Jenž čeká, zdali jiné světy

rozzáří svými vůněmi.

Já držím pohár ve své dlani,

jenž čeká na rty člověka.

Já držím pohár ve své dlani:

své srdce, které přetéká.“

(báseň Přetékající pohár ze sbírky Po nás ať příjde potopa!)

„Má milá rozmilá, neplakej!

Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veselí

na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.

Zejtra si lehneme do rakví.“