18.Anarchističtí buřiči

a soudruh proletariátu –

– syn jeho revoluce

(Rudé zpěvy)

Petr Bezruč

Petr Bezruč je literární pseudonym Vladimíru Vaškovi, (1867 Opava –1958 Olomouc). Petr Bezruč byl český básník, který vystoupil se svou jedinou sbírkou Slezské písně na začátku 20. století. Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých lidí ve Slezsku nemají svým vznikem, stylem ani dalším osudem obdobu v české literatuře. Literární historici řadí Bezruče do generace tzv. anarchistických buřičů. Jeho dílo je ovlivněno symbolismem a Českou modernou.

Život

Má pět sourozenců. Jeho otec Antonín Vašek byl učitel, filolog a slezský buditel. Jako jeden z prvních odmítl uznat pravost rukopisů Králodvorského a Zelenohorského a obvinil Václava Hanku z jejich padělání.

Navštěvuje brněnské gymnázium. Nejhorší prospěch má z němčiny, matematiky a zpěvu. Sám básník později přiznává, že hudbě nikdy nerozuměl. Učitel zpěvu ještě na měšťance Vaškovi posměšně přezdíval Anton (ein ton=jeden tón), protože všechny písně zpíval v jediném tónu. Naopak prospívá v řečtině.

Během gymnaziálních let již píše první verše, které se však nezachovaly. Většinou se však jednalo o ironické veršovánky namířené proti profesorům. Je ovlivněn četbou Vrchlického, Čecha, Nerudy, Hölderlina a Poea. Již ve čtrnácti se však naučil rusky a četl Puškina a Lermontova v originále.

Po ukončení gymnázia (prospěch se mu trvale zhoršoval) uvažuje o vstupu do kláštera. Nakonec se však rozhoduje pro studium klasické filologie v Praze.Není bez zajímavosti, že mezi jeho učitele patřili T. G. Masaryk, Josef Durdík, Jaroslav Goll, Otakar Hostinský.

V této době tráví nejvíce času v hospodách a kavárnách. Více než studiu se věnuje kartám a pitkám se spolužáky. Setkává se zde poprvé s Janem Herbenem a také s Vilémem Mrštíkem, se kterým diskutuje o literatuře. Stále častěji však propadá melancholii a uzavírá se do sebe.

Neúčastní se žádných politických ani národních aktivit. Sám později přiznává, že nenavštívil ani Národní divadlo ani katedrálu sv. Víta.Žije v jakési apatii, ze které jej dokáže dostat jen alkohol, cigarety a první příležitostné výlety do okolí Brna.

Vaškův pobyt v Místku v letech 1891-1893 je pro vznik Slezských písní stěžejní. Vašek je v malém. Zde vzniká osudové přátelství s Ondřejem Boleslavem Petrem, které Vaška tolik poznamenalo. O. B. Petr byl učitel, divadelník a vlastenec, jehož život jakoby se promítal v mnoha básních Slezských písní a vedl také k teoriím o možném (spolu)autorství.

O. B. Petr seznámil Vaška také s Dody Bezručovou (do které se zamiloval). Tito dva lidé (Petr a Bezručová) zde pozdější Vaškův pseudonym Petr Bezruč k tomu odkazuje.

V roce 1899 začíná Vladimír Vašek zasílat své básně Janu Herbenovi do časopisu Čas pod pseudonymem Petr Bezruč. Z první zásilky otiskuje tři básně: Den Palackého, Škaredý zjev a Jen jedenkrát (též někdy nazývaná Zkazka - zde ještě bez názvu). Číslo je však konfiskováno rakouskou policií a cenzura pak dovolí uveřejnit pouze intimní lyrickou báseň Jen jedenkrát.