Čtenářský deník

- lyricko-epické pasáže, úvahy autora

- rozvitá souvětí, obrácený slovosled (na můstku přes příkop mezi silnicí a stavení položeném)

- přímá řeč (Kdepak je zas to klouče?) i nepřímá řeč

- řečnické otázky, monology (k čemu by bylo utíkalo?)

- kontrast (harmonický svět přírody X drsný život venkovských lidí)

- termíny (agónie, mystický, umíráček)

- metafory

- metonymie (srdce z kamene)

- oxymórony

- přirovnání (mželo to všady jako kovový řeřavý prach)

- hyperboly

- personifikace (pýřily se tvářinky)

- eufemismy (proťukal)

- ironie (jaké to neštěstí, jaká ztráta?)

- přechodníky (domodlivši, neporozuměvši, našvitořivše)

- archaismy (činiti, křižovati, výminka)

- zdrobněliny (očkama, hlavinku)

- vsuvky, vysvětlivky v závorkách

- elipsy (můj drahý)

- onomatopoie, zvukomalba (típat)

- apoziopeze (Toť se ví …)

- básnická slova (rtoma)

- epiteta (dětskou dumanou hlavinku)

- oslovení, zvolání (Maminko!)

- výčet (s topením, smejčením, prádlem, vařením, …)

Charakteristika postav:

Chlapec – poloviční sirotek, citlivý, trpí a strádá po smrti matky, týrán, útěchu nacházel v kuřeti

Kuře – odstrkované, ošklivé, fyzicky nezdatné, vyloučené od sourozenců, kamarád chlapce

Otec – pán statku, lhostejný k synovi, věří maceše, bezcitný, maminku týral

Macecha – povrchní, peněz chtivá, manipulativní, sobecká, zákeřná, nenávidí chlapce, symbol zla

Katla – služebná, hodná žena, chlapce má ráda, přítelkyně maminky

Pepka – zlá služka, pravá ruka macechy, týrá chlapce, ošklivá vzhledem i charakterem

Maminka – biologická matka chlapce, dobrosrdečná, milovaná, laskavá, na začátku knihy umírá

Děj:

Dítěti zemře maminka a všichni ho litují. Ono samo ale není tuto skutečnost schopno pochopit. Co ale chápe je vylíhnutí kuřátek. Jedno z nich je drobounké, zaostává za ostatními. Chlapec si tohle kuřátko rychle oblíbí a začne se o něj starat. Do jejich domova se nastěhuje matčina sestra, aby se o vdovce a jeho dítě starala v období smutku. Otec si tuto ženu posléze vezme za novou ženu a děcku začínají zlé časy. Veškeré služebnictvo je vyměněno za nové a žádný z nich nemá k dítěti nějaký cit. Jeho macecha se k němu také chová velice ošklivě. Dítě je postupně vystrnaděno ze svého starého života. Jeho postel je přestěhováno mezi služebnictvo. Nakonec už ani nesmí jíst s ostatními a dostává pouze dřevěné nádobí, aby nic nerozbil. Někteří se při podobném zacházení postaví na odpor, ale dítě vše snáší mlčky. Nemá sílu bojovat stejně jako kuřátko, které si ochočil, a které jeho sourozenci vyštípali ze svého středu. Hošík postupně chřadne, ale nikdo se o něj nechce starat. Přivolaný doktor zkonstatuje, že smrt je nevyhnutelná. Aby nikoho neobtěžoval chlapcův zápach, je přestěhovat do kůlny, kde ve společnosti svého kuřete nakonec umírá. Kuře vycítí, že něco není v pořádku a umírá krátce po něm. Vše končí popisem přicházejícího rána a dále probíhajícího, nic netušícího okolí.