Čtenářský deník

- přímá řeč („Ach, můj Kukulín!“)

- termíny (bradýřský cech)

- oslovení (Králi, pane králi)

- anafora (na začátku 11. [Králi, pane králi] a 12. strofy [Králi, milostpane])

- přirovnání (bledý jako stín)

- symbolika, alegorie (oslí uši)

- ironie (dlouhé uši právě dobře ke koruně sluší)

- metonymie (ten má od všech lidských srdcí klíček)

- personifikace (tu řve basa)

- epiteta (vyšívané kvítí)

- elipsa (ve dne nemáš stání, v noci pokoje)

- kontrast (hodný král popravuje)

- epizeuxis (Králi, pane králi)

- zdrobněliny (srdéčko)

- řečnická otázka (než co dělat?)

Charakteristika postav:

Král Lávra – dobrý panovník, nechce, aby někdo věděl o jeho tajemství, stydí se za svoje uši, je moudrý, ale každý rok popraví holiče

Kukulín – padl na něj los, holič, čestný, spravedlivý, bojácný, upovídaný, neumí udržet tajemství

Kukulínova matka – milující matka, která svého syna zachrání před šibenicí, přimluví se u krále

Poustevník – žije v černém lese, dává radu Kukulínovi – jít k duté vrbě u Viklova

Pan Červíček – český muzikant, ztratil kolíček z basy, uřízl si větev z té duté vrby na kolíček

Děj:

Král Lávra byl dobrým králem, ale pokaždé, když se nechal stříhat a holit, což dělal pouze jednou za rok, nechal hned popravit dotyčného holiče. Jednou byl vylosován holič jménem Kukulín, a když šel na popravu, šla se jeho matka přimluvit ke králi, a nakonec krále přemluvila. Král si tedy zavolal Kukulína a ten musel slíbit, že nikdy nevyzradí, co viděl na králově hlavě a za to zůstal královým holičem napořád. Kukulín pošeptal tajemství do staré vrby, aby si ulevil. Dál se všem vedlo dobře až do chvíle, kdy král pořádal velkou slavnosti a přijeli i hudebníci z Čech, ale jeden z nich ztratil kolík z basy a vyřezal jej tedy právě z prutu staré vrby. Jakmile potom začal hrát, basa spustila: „Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!“ Král nechal hudebníka ihned vyvést, ale teď už stejně každý znal královo tajemství, a tak od té doby se král svýma již více netajil a lid ho měl dále rád jako dobrého krále.

Úryvek:

Král se na ty řeči

velmi zastyděl,

ale ještě více

slitování měl,

nezlobil se, vzdychnul jen hluboko,

dobré srdce tisklo slzu v oko

zastavit velel.

Hlavní myšlenka:

Kritika rakouského panovníka a absolutismu. Satiricky zpracována látka z řecké mytologie o králi Midasovi, kritika hlouposti, omezenosti a zloba panovníka. Oslí uši jsou politickým symbolem, kdo odhaluje kritikou oslí uši, je stíhán.

Vlastní názor:

Na jedné straně je to krásná pohádková básnička o králi, která se četla srozumitelně, a na druhé straně je to výstižný satirický příběh o panovnících a směšné formě vlády (ale trochu mi trvalo, než mi to došlo).

Karel Havlíček Borovský

Tyrolské elegie

Zařazení: 50. léta 19. st., čtvrtá etapa národního obrození (romantismus směrující k realismu)