Karel Hynek Mácha - Máj

- klade důraz na subjektivitu a individualitu, je emočně založený, zabývá se city, touží //po osobní a tvůrčí svobodě (tvoří kontrast k racionalitě a normám klasicismu)

- velmi časté je silné národnostní cítění a čerpání z lidové slovesnosti; vychází také //z úniků do minulosti (např. do gotiky – je tajemná, představuje ideály rytířů) a do //vlastního nitra (autor často splývá s hrdinou → ich-forma)

- prostředí: často venkov, příroda (vzbuzují klid; romantismus se snaží zachovat //divokou přírodu, v této době vzniká mnoho tzv. anglických zahrad – žádná symetrie, //neporušenost, přirozenost přírody), místa s tajemstvím (zříceniny, jezera, //hřbitovy, lesy, popraviště, pohřebiště…); každé prostředí musí být něčím //výjimečné

- hrdina: výjimečný, individuální, emocionální, špatně rozlišuje realitu a sen (ideál); //není spokojený se společností, odlišuje (a odlučuje) se od ní, stává se vyděděncem; //často zažívají hlubokou nenaplněnou, nedosažitelnou lásku; trápení, překonávání //překážek → cílem je dobývání, cesta; typičtí hrdinové: poutníci, poustevníci, //loupežníci

- ANG: George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť), P. B. Shelley (revoltující //hrdina, Odpoutaný Prométheus), Walter Scott (zakladatel historického románu a //povídky, Waverly, Ivanhoe)

- FR: Viktor Hugo (Chrám matky boží v Paříži, Bídníci), Henri Beyle - Stendhal (Červený //a černý), Alfred de Musset (Zpověď dítěte svého věku), George Sandová

- RUS: Alexandr Sergejevič Puškin (Evžen Oněgin, Boris Godunov), Michail Jurjevič //Lermontov Démon)

- POL: Adam Mickiewicz (Pan Tadeáš)

- USA: Edgar Allan Poe (Havran, Jáma a kyvadlo)

- Český romantismus: 30., 40. léta, čeština pomalu vystupuje, pomalý ústup němčiny, //rozvoj beletrie, myšlenka slovanské vzájemnosti – český folklór, myšlenka //austroslavismu, Karel Jaromír Erben (Kytice)

• Národní obrození: proces vzniku novodobého českého národa odehrávající se na přelomu 18. a 19. století

- ve vzniku NO hrály důležitou roli Terezínské a Josefínské reformy (se zrušením //nevolnictví se vesničané začínají přesouvat do měst a přinášejí s sebou češtinu; //k jejímu rozšíření přispívají také lidoví kantoři), další příčiny: nutnost historického //vývoje společnosti, osvícenství

- NO má tři fáze: obrannou (70. léta 18. st. do počátku 19. století), útočnou (do 20. let //19. stol.) a třetí fází NO je plynulý přechod k romantismu (od 30. let 19. stol.).

• 1. fáze se vyznačuje vznikem novinařiny a nakladatelství; čeština se začíná pomalu //šířit, ale není příliš kvalitní: měřítkem krásy bylo pouze to, aby dílo bylo v češtině

- V. M. Kramerius zakládá Českou expedici (1791), nakladatelství, ve kterém se //obrozenci scházeli; byly vydávány také obrany (od B. Balbína – vydali ji František //Martin Pelcl); Gelasius Dobner (kritická metoda dějepisectví); Josef Dobrovský - //představitel osvícenství a klasicismu, psal v němčině (češtině chyběly vyjadřovací //schopnosti); je zakladatelem lexikografie – slovníkářství (vytváří Německo – český //slovník o dvou svazcích), zakladatel slavistiky, Zevrubná mluvnice jazyka českého