Karel Hynek Mácha - Máj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
postavení autora: první tři zpěvy a obě intermezza er-forma, s posledním zpěvem ich-forma – on, autor samotný, navštívil o pár let později místo, kde se všechno událo
úvodní verše jsou vlastenecké, oslava češství, nepříliš kvalitní, velmi jednoduché, společně s věnováním významnému měšťanovi měli asi vyvážit nedostatečné vlastenectví samotné skladby
obsah:
I: Jarmila očekává příchod svého milého Viléma, velitele místních loupežníků. Místo něj přijede jeden z jeho skupiny a vysvětlí jí, že za to, že byla svedena Vilémovým otcem, jej Vilém zabil a teď sedí ve vězení a čeká na popravu. Jarmila se zhroutí a spáchá sebevraždu. Motivy májové přírody, lásky, Jarmiliny nevěry.
II: Vilém mezitím ve vězení rozjímá nad svým činem a děsí se dne popravy. Děsí ho také pomyšlení na prázdnotu a nicotu, následující po smrti. Ukazují se zde Vilémovy/Máchovy úvahy, myšlenky: viníkem na tom, že stal loupežníkem a že vraždil, není on sám, ale jeho otec a společnost. Výrazný motiv je motiv plynutí času.
Intermezzo I: O půlnoci na popravišti se schází sbor duchů a připravuje se na přijetí dalšího člověka do svých řad. Chystají svou vlastní verzi slavnostního pohřbu. S přicházejícím dnem zmizí. Mnoho personifikací (hovoří příroda, duchové, zvířata). Ještě více připomíná drama, je rozdělena na dialogy více postav, obsahuje i scénické poznámky.
III: Vilémova poprava, považuje se za vrchol celé skladby. K popravišti míří průvod lidí, uprostřed vedou Viléma. Vilém se vyznává ze své lásky k zemi (apostrofa – oslovuje mračna, aby zemi všude zdravila)
Intermezzo II: noc po popravě, nářek Vilémových druhů (loupežníků, přírody) nad ztrátou svého vůdce
IV: epilog, líčení krajiny několik let poté přijíždí na místo poutník, samotný autor. Rozmýšlí nad lidským životem, nad svým dětstvím. Svým vstupem se ztotožňuje s Májem. Rozsáhlý oxymóron při popisu svého dětství, něco co bylo a už není. Subjektivizace epiky.
kontrast: v rovině obsahové i jazykové; krásný máj, nádherná příroda, čas lásky, jaro, všechno se budí k životu X smrt, poprava; čas věčnosti přírody X čas, který uplynul jen pro Viléma
Kompoziční plán:
lyrickoepická báseň, skladba, lyrika převažuje - Mácha rozsáhle líčí přírodu a také pocity postav
literární forma: poezie
objektivní a subjektivní lyrika
samotné básni předcházejí úvodní verše a věnování
báseň je rozdělena na čtyři zpěvy a dvě intermezza – strukturou připomíná drama
děj básně je chronologický
děj není tak podstatný, jím si Mácha vytváří prostor pro vlastní úvahy a pro vykreslení krásy přírody
k básni je připojeno poznamenání a výklad Máje; v poznamenání vysvětluje jeden z veršů prvního intermezza; výklad, určený patrně pro cenzuru, mluví o účelu Máje oslavovat májovou přírodu
forma vypravování: er-forma, v závěru se mění na ich-formu (autor se ztotožňuje s dějem)