Kytice - Karel Jaromír Erben

Vrba - Pán se ptá své paní, jak je možné, že je ve dne zdráva, ale v noci jako mrtvá. Řekne mu, ať se tím nezabývá, že je jí to souzeno. Pán neposlechne, jde za babkou, jež mu řekne, že paní se v noci vtěluje do vrby. To se pánovi nelíbí a vrbu skácí. Tím zemře i jeho žena a ze syna je sirotek. Nakonec z vrby udělá kolébku a zasadí větvičky, kolébka když bude dítě kolébati, jako by ho kolébala jeho matka, až chlapec vyroste, z větviček si nařeže píšťaličky a při hře bude s matkou rozmlouvat.

Lilie - Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, ale v lese. Tam na jejím hrobě vykvetla lilie, která v lidech vzbuzovala touhu. Místní pán ji objevil, když na honu chtěl skolit laň. Dal ji přenést do své zahrady. Tam zjistí, že lilie v noci chodí po sadě a mluví, bojí se světla. Nabídne jí ochranu, když se za něj vdá. (Dá mu i syna.) Pán však musí do boje a opatrovnicí určuje svoji matku. Tak pravidla nedodržuje, a když se pán vrací, je lilie i dítě mrtvé. Matce nakonec přeje to samé.

Dceřina kletba - Dívka říká, že zabila holoubátko, dítě a od žalu jí může pomoci jen oprátka. Přitom proklíná svého milého i svou matku, že za její neštěstí mohou oni.

Věštkyně – Jde o věštkyni, která předpovídá budoucnost českého národa. Je to čistě vlastenecká balada. Skládá se z úryvků šesti lidových pověstí o české zemi. O Libuši, jež pošle pro Přemysla Oráče a na zem dopadne hlad, dokud on nedoorá své pole. O Libuši, která věští založení Prahy a položí svého prvorozeného syna do vody, než nastanou dobré časy. O Karlu IV. a kolébce. O kostelu se zlatým zvonem, který se zaryje do země, dokud se neobnoví ctnosti, láska, víra a naděje. O tom, že by se Češi měli sjednotit k jednomu náboženství. O půlce sochy, která by potřebovala hlavu (rozum) a srdce, aby bylo dobře.

• Jazykový plán:

Zvukomalba Již jedenáctá odbyla,

a lampa ještě svítila.

Popisy okolí Na pahorku mezi buky

kostelíček s věží nízkou;

z věže pak slyšeti zvuky

hájem a sousední vískou.

Apostrofa „Žel bohu, kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Epizeuxis Již jsem košile ušila,

(Anafora) již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě:

Přirovnání : ve světě šírém, širokém,

co kámen v moři hlubokém.

Užití citoslovce místo slovesa A před chalupou s koně hop!

a na chalupu: klop, klop, klop!

Přímá řeč „Ach, vidím, vidím, — je mlhy mnoho,

všecko je mlhou zatmělé;

červená světla blýskají z toho —

zdá mi se býti v kostele.”

Převažuje balada ale je zde i lidová pověst (Poklad), pohádka (Zlatý kolovrat), pohanský mýtus (Polednice). Jsou zde romantické prvky popis přírody, nadpřirozeno. Er forma. Jazyk není básnický, hovorová čeština a často se zde objevila nespisovnost.

• básnické prostředky: elipsa, anafora, epanastrofa, inverze, epiteton konstanc, eufemismus (již na něm roste trávníček), apostrofa (Maria, panno přemocná), metafora, epizeuxis, zvukomalba (Vodník – Na topole podél skal, zelený mužík zatleskal), personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky; in medias res (skočit do děje bez nějakého velkého úvodu, bez určení místa a času - Svatební košile)

• k napětí slouží: úsporný jazyk, velice krátké věty, neslovesné věty

• citoslovce místo sloves, přímá řeč

• básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost

• balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování