Marquez - Sto roků samoty

Hlavní myšlenka díla:

Autor píše především o samotě, která je pro rod Buendíu předurčena. Jejich rod má skončit právě tehdy, kdy se dva pokrevní příbuzní začnou skutečně milovat a vnímat a zplodí spolu dítě s prasečím ocáskem. Samota se zde netýká pouze lidí, jenž žijí osamocení, ale také těch, jenž nejsou schopni milovat nebo se citů bojí, pochopit či uvědomit si sám sebe a ostatní. Jsou zaneprázdněni každodenními činnostmi, aniž by hledali jejich smysl, či sami sebou natolik, že jim uniká existence druhých. Právě při procitnutí posledního z členů rodu dojde k apokalypse celého rodu, města i historie o nich.

Záměrem ale není pouze popis rodu Buendíů, ale také popis latinskoamerické a především kolumbijské společnosti. O jejím vývoji a útrapách během druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, kdy autor žil, ačkoliv v knize není uvedeno jediné datum. Píše o kolonizaci tamějšího území, občanské válce (liberálové a konzervativci), kapitalismu (banánové plantáže, „banánová horečka“, která sever Kolumbie zasáhla v prvních 10ti letech 20. století) a z toho pramenící sociální rozpory (masakr 3000 lidí při povstání plantážníků r.1928 ).

V celém příběhu se opakují jména jak ženského, tak mužského pohlaví a jejich vlastností, aby autor ještě více zdůraznil, že vnímá čas jako uzavřené kruhy otáčející se dokola. Všichni Aurelianové byli zvědavý, bojovní a hlavně uzavření, Amaranty a Úrsuly zase zásadové, činorodé a nezlomné, a Remedios bylo jméno, které ztělesňovalo krásu, otevřenost, milost a radost..

Autor používá v díle magické jevy a události, kterou jsou naprosto normální součástí života Buedíů.

Macondo byla stará banánová plantáž poblíž městečka, ve kterém žil, Aracatama. Většina dalších děl se odehrává bud poblíž nebo přímo v tomto městě.

Básnické a kompoziční prostředky:

• magické a fantastické předměty a jevy propojené s dějem

• používá retrospektivu (uvede závěr události a vrací se k jejímu začátku)

• využívá dokonalé znalosti prostředí (byl ovlivněn svými prarodiči, dědeček generál v občanské válce, babička žena věřící na pověry)

• používá triviální chemické názvy

• latinské věty

• přímou řeč

• místy vulgární výrazy pro dokreslení autentické situace

• děj není zcela celistvý, ale je rozkouskován na menší kousky, ale není členěn na kapitoly

• v určitých částech se objevují předměty či věci se žlutou barvou (banány, růže od cizince pro krásnou Remedios, žluté kvítky při pohřbu José Arcadia, kvítky ve sklenici na zuby Melquíadese nebo kvítky pomalu prorůstající do domu)

Život autora:

Narodil se v městečku Aracataca (6. března 1927) na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří významně ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí.