Marquez - Sto roků samoty

Mezitím se Úrsule narodila dcera jménem Amaranta. José Arcadio se od Pilar Ternerové vzdálil, byl špatný ze zprávy, že bude otec a tak šel navštívit cikánský stan. Zapletl se tam s nějakou mladou krásnou cikánkou a na druhý den s cikány odešel z Maconda. Úrsula se ho snažila najít. Odešla tedy a vrátila se až po pěti měsících. Během toho se o děti staral José Arcadio. Úrsula se vrátila jako vyměněná a s obrovskou masou nových lidí pocházejících z té země, kterou se José Arcadiovi nikdy nepodařilo najít. Pilar se narodil syn jménem José Arcadio, řikali mu jenom Arcadio, a vychovávali ho Úrsula s José Arcadiem. Úrsula byla zaneprázdněna vyděláváním peněz ve svém obchodě s karamelovými zvířátky a tak svěřila děti do péče služce Vistación. Aureliano se věnoval zlatotepectví. Jednoho dne ale předpověděl, že k nim někdo přijde. Pár dnů na to se u jejich dveří objevila malá jedenáctiletá holčička s kufrem, dopisem a pytlíkem plným kostí svých rodičů. Jmenovala se Rebeca. Byla to dcera Úrsuliny sestřenice. Byla zamlklá a její oblíbenou činností bylo pojídání hlíny a vápna z omítek. Tento zvyk se u ní projevil i později, zvlášť když se trápila a byla nešťastná. Úrsula se ji to snažila odnaučit a nakonec se to také z části povedlo. Začala si hrát s dětmi a vysloužila si příjmení Buendíová. Jedné noci ale Vistación zpozorovala, že Rebeca během nocí nespí a jenom se houpe s prstem v puse na houpají židli. Způsobila to spavá nemoc. Byla to nemoc, která nedovolila lidem usnout. Necítili se unavení, jen je zmáhala touha po snění. Nakonec se jim začali přemazávat základní informace a vzpomínky. Nemoc dostala celá rodina a později i celé Macondo. Jako první začal zapomínat Aureliano, který se s tím svěřil svému otci. José Arcadio tedy začal lepit lístečky s názvy na dané věci. Ale obával, že budou sice znát název věcí, ale zapomenou k čemu slouží, rozhodl se tedy ke každé věci sepsat i k čemu slouží a co s ní dennodenně dělají. Jednoho dne se vrátil Melquíades. Odešel od cikánů, byl v krajině smrti, ale díky samotě, se vrátil zpátky. Věnoval se daguerrotypii neboli fotografování. Nakonec zůstal u Buendíů, kde získal i vlastní pokoj. Začal sepisovat budoucnost rodu Buendiů a luštil také Nostradamovy spisy. Aureliano se stával zasmušilejší a zatvrzelejší poté, co se rozhodl se oženit s dívkou, která byla jeho první milostnou společnicí, vydělávající si tak na své i babiččino živobytí. Ale když se na druhý den vrátil, zjistil, že už tam není. Smířil se tedy s faktem, že bude nadosmrti panic a věnoval se raději své práci. Do Maconda přišel nový soudce, ačkoliv tam žádného nepotřebovali, byl jim přidělen. Jmenoval se Apolinar Moscote. José Arcadiovi se to nelíbilo, snažil se ho tedy vyhnat, ale soudce přišel i s vojáky. José Arcadio s Aurelianem to nakonec vyřešili smírem. V ten den, kdy k tomu došlo, se poprvé Aureliano setkal se soudcovou dcerou Remedios, do jejíž obrazu se zamiloval.