Moliére-Lakomec_klasicismus

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PŘEDSTAVITELÉ

Pierre Corneille(1606-1684)

Napsal 33 her, ke kterým připojil i rozsáhlý kometář. Corneille také příležitostně psal milostné a oslavné verše a překládal z latiny. Jeho nejvýznamnějším dílem je Cid.

Jean Racine(1639-1699)

Racine byl další z významné trojice francouzských klasicistických dramatiků (Moliere, Corneille). Psal převážně tragédie (komedii napsal pouze jednu). Náměty čerpal z antiky. Jeho nejvýznamnější dílo je hra Faidra, jejíž děj se odehrává ve starém Řecku.

Molière (1622-1673)

Zakladatel klasicistní komedie. Molièrovy hry řeší aktuální problémy jeho doby, které však mají nadčasovou platnost. Typický je pro ně živý jazyk.

Nejznámnější je hra Lakomec o pěti aktech, která se odehrává v Paříži ve druhé polovině 17. století. Autor se inspiroval Komedií o hrnci od Plauta. Hlavní postavou je lakomec Harpagon, který bohatne především lichvou. Je to bezcitný sobec, který ztrpčuje život svým dětem i svému služebnictvu. Harpagon je typický člověk, který je zotročován penězmi, jeho lakota ho dokonce připravuje i o blízké lidi a narušuje jeho mezilidské vztahy. Pro hru jsou typické vtipné zápletky, živé dialogy a výborně propracovaná psychologie postav. Dodržuje jednotu místa, času a děje, je však psána v próze, což porušovalo tehdejší zvyklosti.

Dalšími hrami jsou např. Tartuffe, ve které Moliére kritizuje pokrytectví, které se skrývá za rouškou náboženství, a Zdravý nemocný, která je napsána jako kombinace komedie a baletu (to znamená, že všechny akty jsou uváděny tanečními kreacemi). Moliere ve hře kritizuje hypochodnry, ale i neschopnost a povrchnost lékařů té doby. Záporným postavám dokonce dává charakteristická jména (Diaforius = průjem, Purgon = projímadlo, Belina = podvodnice).

Dalšími významnými autory jsou Francois de la Rochefoucauld a Jean de la Fontaine (bajky).

Literární styly

Tragédie (z řec. tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel, óidé – zpěv) je forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě.

Komedie je literární nebo dramatický útvar, který vždy skončí šťastně (stejně jako pohádka). Opakem komedie je tragédie.

Od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností. Humor, spolu s vkusnou komikou jsou zpravidla základními aspekty tohoto útvaru. Problémy hrdiny se podaří nakonec vyřešit a vše se v dobré obrátí.

Bajka

je literární útvar, který vznikl pravděpodobně v 6. století př. n. l. Za jejího zakladatele bývá považován otrok Ezop, který ale není prokazatelná historická postava.

Základem bajky je alegorie, kdy zvířata mluví jako lidé, případně je provázejí jiné nepřirozené jevy; z tohoto jednání vyplyne nějaké poučení či kritika chyby, která ve většině případů bývá čtenářovi již známa. Jednotlivá zvířata tím získávají lidské vlastnosti, jež se pro ně stávají typické (např. liška je chytrá, až vychytralá, osel hloupý, vrána důmyslná, kočka požitkářská, páv marnivý atp.). Kromě toho se zvířatům přisuzují standardizované role (ovce, případně jehně nebo kůzle vystupuje v roli oběti, vlk zase jako škůdce). Etologicky vzato zvířata nemusí být nositeli těchto vlastností, lidé jim je však připisují na základě zjevu nebo chybného, avšak kanonizovaného pozorování. Tyto vlastnosti jsou pak u daného zvířete zesíleny do podoby, kdy se stává jejich ztělesněním a archetypem. Bajka tedy pracuje se symbolikou.