Na západní frontě klid
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Kapitola
Paul vzpomíná, jak má doma v zásuvce rozepsaná dramata a básně, už si ani nedokáže vzpomenout, že by se k nim vrátil…od chvíle, co nastoupili na frontu se jejich životy úplně změnili. Jim dvacetiletým, Kroppovi, Müllerovi, Leerovi a Paulovi bylo všechno nejasné. Mají jenom rodiče a někdo z nich možná děvče.
Kantorek by řekl, že právě stanuli na prahu dospělosti, což tak tomu skutečně je. Pro starší generaci je válka jakýmsi mezníkem, ale je válka pohltila a zaskočila a nemají ponětí, jak to všechno skončí. Jediné, co pociťují je, že zhrubli a propadli beznaději.
Paul to hezky popisuje na tom, že si chtěl Müller od Kemmericha vzít boty, ne, že by mu ho bylo málo líto oproti ostatním, on však věděl, jako všichni ostatní, že už je nikdy nepoužije a mít dobré boty je vzácnost…
Když se hlásila třída dvaceti mladíků na velitelství – to byli úplně jiní lidé. Vojenský výcvik trval deset neděl a naučil víc než deset let školní docházky. Byla tam šikana od velitelů, buzerace a nadávky.
Byli rozděleni do družstev, Paul se s Kropem, Müllerem a Kemmerichem nejrychleji spřátelil. Jejich velitelem byl Himmelstoss – byl to ten nejhorší velitel. Nutil je např. devatenáctkrát přestlat postel – jen tak.
Vydrhnout místnost jen kartáčkem na zuby. Naštěstí ho neměli rádi ani jeho velitelé a tak se to časem uklidnilo. Stali se z nich tvrdí, nedůvěřiví, podezíraví, nelítostní, mstiví, suroví chlapi – a díky tomu byli připraveni do boje. Jediné pozitivní co jim to také přineslo, bylo kamarádství.
Paul je u Kemmericha, který zjistil, že má amputovanou nohu. Franz Kemmerich sám ví, že odchází, i když Paul pořád vypráví, jak se uzdraví a bude dobře. Kemmerich už ani nejí, nic neříká a pomalu umírá, jediné, co řekne je, ať dá Paul Müllerovi ty boty. Paul odbíhá za doktorem, aby mu nějak pomohl, jenže ten jedovatě prohlašuje, že neví jeho diagnózu, amputoval ten den asi už 5 stehen, potom podotkne, že ten den bylo už 16 mrtvých a bude jich určitě i víc…než přijdou ke Kemmerichovu lůžku, je mrtvý. Saniťáci ho hned dávají pryč, protože mají nedostatek lůžek. Paul odchází.
Kapitola
Dostali náhradu za padlé vojáky, koukají na ně s despektem a připadají si sami jako zkušení mazáci. Katczinsky jim nabídne fazole.
Katczinskyho popisuje Paul jako chlapa, který pokaždé najde jídlo, pokaždé najde věci, které zkrátka potřebují a je skoro nemožné je najít. I když jsou v prázdné osadě, kde nic není…
Takhle večer si spolu povídají a diskutují, v čem je ten problém, že se z velitelů stávají takoví zlí lidé. Přijdou na to, že jedině na vojně může velitel na svoje vojáky řvát, jak se mu zachce, že když jednou člověk přičichne k moci, už nechce jinak.
Z ničeho nic se přiřítí Tjaden, který informuje, že Himmelstosse přijede k nim na frontu. Tjaden obzvlášť nesnáší Himmelstosse, protože je enuretik – pomočuje se, Himmelstosse však řekl, že to je pouhá lenost, tak našel dalšího enuretika, aby spolu spali spolu na palandě – jeden nahoře a jeden dole a pak se vždy prohodili, i přesto se toho nezbavili.