Na západní frontě klid
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Při krádeži husy a pečení si Paul přijde s Katczem jak s bratrem.
Kapitola
Na frontu jdou o dva dny dříve, bojují proti Francouzům.
Jsou v zákopech, kde čekají na útok. Mají problémy s krysami, které jim jí jídlo. Vojáci už nemají, co jíst. Čekají na jídlo, ale nikdo k nim nesmí, protože Francouzi po nich střílejí, jen se schovávají a doufají, že přežijí. Rekruti začínají bláznit, narážet hlavou do stěny, chtějí jít ven a nechat se zabít, mají záchvaty.
Začínají s útokem, bojují. Hází granát za granátem, používají kulomety. Francouzi nečekali takovou odezvu, mají velké ztráty. Nakonec se němečtí vojáci dostávají až k jejich zákopům, berou jim zásoby a rychle prchají zpět do svých ještě pár nezničených krytů.
Zase číhají a čekají na útok. Jediné, co je slyšet je nářek raněných na poli, jeden stále naříká, ale nikdo ho najít stále nemůže, nakonec po třech dnech umírá.
Opět čekají na útok, Paul přemýšlí o tom, jaké by to bylo být doma a o jeho mládí, které už dávno upadlo do stáří. ¨
„Dnes bychom krajem svého mládí putovali jako turisté. Jsme poznamenaní životem, tatam je naše bezstarostnost- jsme děsivě lhostejní. Ano, byli bychom tam, ale žili bychom vůbec? Jsme opuštění jako děti a zkušení jako starci, jsme vyhořelí a smutní a povrchní – myslím, že jsme ztraceni.“
Ubíhají dny, týdny, měsíce – kdo ví, v zákopu se to nepozná. Jediné, co je těší, je alkohol, který také ukradli od Francouzů a pomyšlení na děvčata. Mrtvé házejí do velkého kráteru – už třetí vrstvu.
Nastává protiútok od Francouzů – Němci tak ztrácí mnoho mužů, převážně rekrutů, kteří nejsou vůbec zkušení a neví, co dělat. Ve volných chvílích se je snaží školit zkušení vojáci, oni poslouchají, ale v boji stejně zpanikaří a udělají to špatně.
V zákopu se Paul ocitne vedle Himmelstosse, který simuluje, aby nemusel do boje. Paul ho zbije a dokope ho tam.
Nakonec jsou vystřídáni. Odjížděli v létě, vrací se na podzim, jeli se sto padesáti muži, vrátilo se jich dvaatřicet.
Kapitola
Přijíždí noví rekruti, aby nahradili padlé. Dokonce přichází za Paulem a jeho kamarády Himmelstoss a chce zakopat válečnou sekeru. Na usmířenou jim dá každému kilo cukru a pro Tjadena navrch čtvrt kila másla.
Fronta vojáky zcela mění, jediné, co je zajímá je jídlo a přežít. Nebaví se o nebezpečí nebo o tom, co se stalo. Když nejsou v zákopech, tak na to nemyslí, zbláznili by se jinak, ale nezapomínají. To co píší v novinách, že pořádají večírky, jsou lži. Baví se, ale jen aby na chvíli zapomněli, jak je v zákopech zle.
Kamarádi stojí před plakátem s dívkou a mužem, kochají se pohledem na dívku a už skoro zapomněli na takový pocit.
Domy, ve kterých jsou vojáci ubytováni, jsou blízko k průplavu. Na druhé straně už jsou Francouzi, jednou večer přeplavali na druhý břeh ke třem dívkám se kterými se domluvili, že přijdou a vyspali se s nimi.