Ontogeneze

Juvenilní perioda​
(od 12 týdnů do 6 měsíců(i déle))

• Dělí se na první a druhé štěněcí stádium​

• První stádium od 12.týdne do 4.měsíce života​

• Psovod vodí psa na procházky a seznamuje ho s různým prostředím, zvyká na rušivé zvuky​

• Psovod rozvíjí nebo tlumí agresivitu​

• Učení by mělo probíhat formou hry, výrazně chválit, cvičit v kratších časových intervalech

• Druhé štěněcí stádium trvá od konce 4.měsíce do konce 6. až 7.měsíce​

• Štěně je úzce vázáno na psovoda, ochotně spolupracuje​

• I přes vazbu na psovoda se objevuje sklon k toulání – štěně se snaží poznat blízké okolí​

• Projevuje se i zloba – využíváme k nácviku obran a hlídání předmětu​

• Začínáme i s nácvikem překážek - kladina

• Zakončena pohlavní dospělostí​

• Trvalý chrup

Puberta

• Fena poprvé hárá, pes začne zvedat nohu a značkovat​

• Z poslušného psa se stává náladové a neposlušné zvíře, přestává provádět cviky – toto období trvá 6 až 8 týdnů​

• Může dojít ke střetu o dominantní postavení mezi psovodem a psem

Dospělost

Pohlavní dospělost (6-14 měsíců)​

- stav, kdy je daný jedinec schopný se rozmnožovat. Je spjata se začátkem činnosti pohlavních žláz (varlata tvorbou spermií, vaječníky tvorbou vajíček).​

Tělesná dospělost (18-24 měsíců)​

- zvířata ukončují svůj růst a vývin. Jejich tělesné rozměry se již nezvětšují​

Chovatelská dospělost (18-24 měsíců)​

- nejvhodnější doba prvního použití k chovu

Etogram psa​

Je souhrnný popis vrozeného chování (instinktů) s přihlédnutím k dědičným predispozicím (zděděným) a vlivům prostředí. ​

• Patří sem:​

• orientační chování (orientace sluchem, zrakem, čichem, hmatem)​

• komfortní chování (péče o srst)​

• obranné chování (obrana)​

• lovecké chování (lov)​

• potravní chování (přijímání potravy, vyvrhování, kálení, močení)​

• sociální chování (chování k příslušníkům svého druhu)​

• sexuální chování (páření)​

• chování při porodu​

• rodičovské chování (výchova štěňat)​

• infantilní chování (chování mláďat ve vztahu k rodičům a sourozencům)​

• hravé chování (hry)

Orientační chování

• Při orientaci v prostoru může pes stejně jako člověk zapojovat všechny smysly.​

• Starší psi se orientují v prostoru častěji než štěňata, dospělí psi – samci častěji než feny a ve smečce kontrolují okolní prostředí častěji zvířata s vyšším hodnostním postavením než psi a feny ze spodních příček hierarchického žebříčku.

• Čich​

• je nejdokonalejším smyslem psa. ​

• čichové receptory jsou umístěny v čichové sliznici nosní dutiny. Čichová sliznice psa je mnohonásobně větší než u člověka.​

• pes má několik druhů čichový receptorů, včetně těch, pro infračervené záření (vnímají teplé předměty)​

• pes má vynikající čichovou paměť, je možné ho vycvičit k rozlišování a označování pachů nejen živočišného a rostlinného původu, ale i pachů minerálních a pachů chemikálií.

• Velikost čichové (olfaktorické) sliznice.​

• Člověk – 4 - 5 cm²​

• Pes - 92 - 170 cm²​

• Počet čichových (olfaktorických) buněk.​

• Člověk – 5 (10) milionů​

• Pes – 125 - 300 milionů​

• Olfaktorický subgenom člověka obsahuje celkem 64% aktivních genů, subgenom psa obsahuje asi 88% aktivních genů.​

• Zrak​

• Psi jsou velmi vnímaví na náhlé nebo nezvyklé pohyby v prostředí​

• Pes má vyšší schopnost rozeznat sled obrázků za určitou dobu než člověk (člověk 20 obrázků za vteřinu, pes 40 – 50)​

• Schopnost vidět pohybující se předmět 250 – 700 m​

• Schopnost vidění za šera je vyšší než u lidí – tapetum lucidum – vrstva krystalků pod sítnicí, odrážejí světelné paprsky a umožňují smyslovým buňkám sítnice je lépe využít (způsobuje svítící oči šelem ve tmě)​

• dichromatické vidění (žlutá, modrá)​

• Psi jsou schopni vidět ve spektru 429 nm (modrofialová) až 555 nm (žlutozelená)​

• Dokonale rozeznávají jednotlivé odstíny šedi (bílá až černá)​

• Sluch​

• psi jsou schopni vnímat zvuky v rozsahu od15 do 60 000 Hz, orientuje se v oblasti ultrazvuku, ​

• pes má výbornou schopnost rozlišování tónů, registrace slabých zvuků na dálku je 5-6x vyšší než u člověka.​

• Chuť​

• 5 chuťových receptorů (slaná, sladká, kyselá, hořká, umami)​

• Umami je vedle čtyř základních (lidských) chutí (sladká, hořká, slaná a kyselá) pátou chutí. Název je odvozený z japonštiny (umai, česky chutný, delikátní). Specifický chuťový receptor pro umami taste-mGluR4 byl objeven v roce 2000 a vnímá v jídle obsaženou aminokyselinu kyselinu glutamovou nebo její soli (glutamáty).​

• Chuť umami je obsažena v potravinách, které konzumujeme běžně. Jedná se například o maso, ryby, sýry a zeleninu (např. zralá rajčata, celer, špenát). První potravina s chutí umami je mateřské mléko.​