21.Revoluce 1848 v českých zemích, počátky občanské společnosti

Nakonec byl tento Kroměřížský sněm v březnu 49 rozehnán. Jednalo se zde o návrhu ústavy, podle které mělo Rakousko být federativním státem.

Palackého návrh ústavy : - austroslavismus ( rovnoprávné postavení Slovanů ve federalizované monarchii, užší spolupráce Slovanů v rámci monarchie ( poprvé užší státní spojení Čechů a Slováků . )

Májové spiknutí v Praze – 1849 -> prozrazeno, radikálové pozatýkáni.

-> konec českého radikalismu

V Praze byl během revoluce vyhlášen až do roku 1853 výjimečný stav.

Karel Sladkovský – odsouzen k smrti -> trest byl zmírněn na 20 let, ale v roce 1857 mu byla nakonec udělena milost a byl propuštěn.

Karel Havlíček Borovský – vyhnán z Čech – deportován do Brixenu.

- na jeho návrh byl přejmenován Koňský trh na Václavské náměstí a Dobytčí trh na Karlovo náměstí.

Palacký, Rieger se po revoluci stáhli do politického ústraní.

SLADKOVSKÝ Karel (* 22. 6. 1823 Praha, + 4. 3. 1880 tamtéž) - český novinář a politik

Sladkovský pocházel z rodiny malostranského krejčího. Gymnázium a filosofii vystudoval v Praze, práva ve Vídni, odkud se na jaře 1848 vrátil do Prahy. Brzy stanul v čele pražských studentů. Vystupoval jako jejich mluvčí v různých jednáních a účastnil se bojů na barikádách v červnovém povstání v Praze. Svými názory patřil k radikálním demokratům. Byl zasvěcen do plánů povstání připravovaného českými radikály ve spolupráci s M. A. Bakuninem a spolu s dalšími 10. května 1849 zatčen. Trest smrti, k němuž byl v srpnu 1851 odsouzen, mu byl změněn na 20 let těžkého žaláře. V květnu 1857 byl amnestován.

Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím, žil pod policejním dohledem a jen těžko zajišťoval svoji existenci. Novou příležitost a možnost uplatnění získal až na počátku 60. let, kdy se začal znovu rozvíjet český politický život.

Pracoval v redakci časopisu Čas, od ledna 1862 časopisu Hlas a po jeho splynutí s Národními listy (1865) v redakci tohoto tehdy nejvýznačnějšího českého deníku. V říjnu 1861 byl rozhodnutím příslušných úřadů "rehabilitován" a v prosinci následujícího roku se stal poslancem zemského sněmu. Sladkovský v té době již opustil krajně radikální, socialismem poznamenané názory z období 1848-49. Zůstal však důsledným demokratem. Odmítal výsady šlechty a církevní hierarchie, požadoval politické svobody pro všechny občany a všeobecné volební právo. Byl vzdělaný, schopný, energický, vynikající řečník a záhy se stal vůdcem vznikajícího demokratického, mladočeského proudu v české politice a po vzniku mladočeské strany v prosinci 1874 jejím předsedou. Z této pozice aktivně ovlivňoval všechny důležité události politického života 60. a 70. let.

Nesmírnou oblibu získal Sladkovský jako řečník na tehdy častých shromážděních lidu a manifestacích. Zvlášť památným se stal jeho projev při pokládání základního kamene Národního divadla. Na vybudování Národního divadla měl velké osobní zásluhy, neboť jako místopředseda sboru pro jeho vybudování byl autorem návrhu na organizaci sbírek a darů, z nichž byly shromážděny nezbytné prostředky pro vybudování divadla. Oblibu a úctu získával Sladkovský i svou krajní obětavostí, nezištností a poctivostí. Jeho velký politický soupeř F. L. Rieger o něm napsal, že je "jediný muž mezi mladočechy, který jedná dle zásad a jemuž osobní prospěch není předním účelem...".