Bitva o Stalingrad v německém tisku

Noviny z 15. ledna se nečekaně opět věnují zkáze Hornetu. Je zde otištěna zpráva válečného korespondenta United Press pod názvem „Smrtící úder pro Hornet“. Kromě této cizí zprávy je zde citován i převzatý článek ze švýcarského listu La Suisse. Autor článku, mimochodem označen za nestranného, se vyjadřuje k průběhu ponorkové války: „Po 40 měsících války na moři nebyla na straně spojenců nalezena žádná opravdová zbraň, se kterou by bylo možné se činnosti německých ponorek ubránit.“

Mimo to, se zde objevuje i oficiální zpráva týkající se samotného velitele německé 6. armády generálplukovníka Pauluse. Paulus byl vyznamenán a dostal blahopřejný telegram od vůdce: „Ve vděčném ocenění Vašeho hrdinského nasazení v boji za budoucnost našeho národa Vám propůjčuji jako 178. vojákovi německé armády Dubové ratolesti s meči a brilianty k Rytířskému kříži Železného kříže.“ (Podepsán Adolf Hitler). V přespříštím vydáni se Paulusova fotografie objeví na titulní straně novin.

Zpráva OKW oznamuje: „V oblasti Stalingradu se v zuřivých bojích brání německé jednotky těžkým útokům nepřítele.“ V hlášení z 16. ledna se do zprávy o stejném obsahu pouze přidá před spojení „těžké útoky“ slovíčko „neustávající“. Pozornému oku by nemělo uniknout, že zde dochází k dalšímu posunu. V souvislosti s nepřítelem se mluví o „těžkých útocích“. Dříve se spojení „těžký útok“ používalo výhradně v souvislosti s německými útoky. Je to opět ona hra se slovy, německou propagandou mistrně prováděná, která má čtenáře pomalu připravit na možnou konečnou porážku.

18. ledna se kromě Paulusovy fotografie v novinách objevuje článek „Heroický obranný boj okolo Stalingradu“. Mluví se o vyvrcholení bojů. Dochází také k určitým změnám v jejich popisu. Zmiňuje se, že co bylo možné, proměnily německé jednotky v obranná postavení. Píše se, že „sovětská vojska útočí ze všech směrů bez ohledu na vlastní ztráty na lidech a materiálu“. A článek pokračuje: „…V zápasu, který vyžaduje nervy, pěsti a ocel získaly nehynoucí slávu všechny útvary: Granátníci, ženisté, tankisté i dělostřelci…“ Z toho je patrné, že je pozvolna přiznáván skutečný stav věcí. O přípravě obyvatelstva na porážku svědčí slovní spojení „získaly nehynoucí slávu“. V těchto slovech je naznačena absolutní převaha Rusů. Ať již materiální, tak i v lidském potenciálu. Pryč jsou vychloubačné sliby Göringa o leteckém mostu, který udrží 6. armádu.

Aby se skutečný stav věcí podařilo alespoň trochu zastínit, objevuje se opět evergreen – úspěchy německých ponorek. Čtenář si může v článku „Těžké údery našich ponorek“ přečíst o úspěšném týdnu (8.-15. leden 1943), ve kterém bylo potopeno 34 nepřátelských lodí. V listu je dále citován projev admirála Bernottiho: „…Nepřátelští agitátoři se pokoušeli uklidnit veřejné mínění v USA a zejména v Anglii tím, že se USA podaří počet potopených lodí vyrovnat počtem nově postavených. Německé a italské ponorky však znemožní veškeré úsilí nepřítele a ponorková válka nakonec přinese rozhodnutí.“ Cynicky vzato, Bernotti se nemýlil. Kdyby však byl jenom tušil, že již květen 1943 přinese krutou porážku německých ponorek a ovlivní tak celou válku v Atlantiku...