Bitva o Stalingrad v německém tisku

Hlášení OKW z 10. ledna oznámilo: „Obranná bitva na jihu východní fronty pokračuje s nezmenšenou neústupností. Všechny nepřátelské útoky byly odraženy. Během protiútoku německých jednotek bylo zničeno 26 nepřátelských tanků. Na jednom místě zničily pěchota a svazy tanků nepřátelský pluk... Stíhači sestřelili 12 sovětských stíhačů bez vlastních ztrát.“ Je to opět jedno z typických hlášení. Přestože se jedná o oficiální hlášení, objevují se tam často přebytečná adjektiva („nezmenšená neústupnost“). Hra se slovy je pro totalitní tisk typická.

Výtisk z 11. ledna volně navazuje na předchozí článek o úspěchu německých ponorek a zmiňuje potopení 13 lodí. K tomu ještě přidává „vzornou spolupráci“ luftwaffe a tanků při zničení 60 sovětských tanků. O vlastních ztrátách se pochopitelně opět mlčí. OKW oznamuje: „U Stalingradu byly krvavě odraženy pokračující útoky několikanásobné přesily sovětské pěchoty a tanků.“

Noviny z 12. ledna se nesou ve znamení oslav 50. narozenin Hermana Göringa. Monotónní zpráva OKW opět popisuje úspěchy obranných bojů u Stalingradu. Výtisk z tohoto dne je však pozoruhodný jinou zprávou. Poprvé se zde hovoří i o americko-japonských bojích v jižním Pacifiku. Článek „Také Roosevelt konečně přiznává těžké porážky“ popisuje události z 26. října 1942. (Otisknuto v lednu 1943 – zřejmě snaha přinést pozitivní zprávu odkudkoli a jakkoli starou.) Článek se vrací k námořní bitvě letadlových lodí u ostrovů Santa Cruz, ve které Američané ztratili pýchu svého námořnictva, letadlovou loď Hornet. Zpráva je tedy o události více než dva měsíce staré. Navíc to byl úspěch Japonců – nikoli německých zbraní. To jen ilustruje zoufalou situaci Němců a jejich nulový počet pozitivních zpráv. V tomto výtisku se dokonce objevují technické údaje (výzbroj, výtlak, počet letadel atd.) Hornetu, což vypadá opravdu absurdně. O technických parametrech se nehovoří ani v souvislosti s německými zbraněmi a najednou se zde hovoří o parametrech americké letadlové lodi.

13. leden je opět plný informací o úspěchu ponorkové války (vždyť jiné přece nejsou). Objevuje se článek „Stále úder za úderem“, mluví se o „nových úspěších německých ponorek“ a o tom, že „Eisenhowerova ofenzíva je torpédována již v Atlantiku.“ Národu se ve článku sděluje, že úspěch v podobě potopených lodí jednoho z konvojů do severní Afriky se dostane do „slavných análů německé ponorkové zbraně.“ Pro spojence to měla být velká rána a není prý „žádný div, že je ve Washingtonu a Londýně vzrušení a jen s obtížemi lze zakrýt rozčílení, které vyvolaly zničující údery v plutokratickém táboře…“ Tím mělo být naznačeno, že Američané nejsou schopni dopravovat posily do severní Afriky. Opak však byl pravdou. Navíc je velmi pozoruhodně označen tábor západních spojenců za „plutokratický“. Onen nacistický antiamerikanismus se až velmi podezřele podobá antiamerikanismu dnešní evropské levice, nemluvě o dobové komunistické propagandě.