11. MO - Občanská zákonik

• mohu se domáhat k vydání věci potom, kdo mi ji právem zadržuje

Omezení vlastnického práva ustanovují normy tzv. sousedského práva. Musíme dbát, abychom nad míru přiměřenou poměrům neobtěžovali sousedy hlukem, prachem, zápachem apod. Vlastník pozemku může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemku (platí pro stromy dorůstající výšky přesahující 4 m jako minimální vzdálenost od hranice 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

Neučiní – li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused ve vhodné době odstranit větve a kořeny stromu přesahující na jeho pozemek. Plody spadlé ze stromu a keřů na sousední pozemek patří vlastníkovi sousedního pozemku. Pozemek nesmí být upravován tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu. Vlastník pozemku má právo požadovat takové úpravy, aby ze sousední stavby nestékala voda nebo nepadal sníh, led na jeho pozemek. Přirozené nebo umělé zahrady mezi sousedícími pozemky jsou společné. Na návrh souseda a po zjištění stanoviska stavebního úřadu může soud uložit vlastníkovi, aby svůj pozemek oplotil.

Jestliže na nemovité věci nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může její vlastník žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

Vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je přípustné na základě veřejného zájmu a záleží za to vlastníkovi náhrada

Vlastnictví se nabývá smlouvou, dědictvím, rozhodnutím státního orgánu

Smlouva o převodu nemovitosti musí být písemná a vlastnictví přechází z jednoho majitele na druhého vkladem do katastru nemovitostí

Spoluvlastnictví

• věc je ve vlastnictví dvou nebo více osob

• spoluvlastnictví vzniká na základě smlouvy o koupi, darováním či dědictvím

• každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu a může, sním nakládat podle své vůle. Při rozhodování o správě společné věci mají hlasy společníků váhu podle velikosti jejich podílu.

Držba

• jedná se o faktické ovládání věci, držitel tuto věc ovládá pro sebe proto, že k ní má vlastnické právo. V tom případě oprávnění držet ji je zahrnuto v rozsahu jeho vlastnického práva. Nebo držitel není vlastníkem, ale nakládá s věcí, jako by mu patřila. V tom případě jeho držba je buď oprávněná (poctivá), neoprávněná (nepoctivá). Kdo věc drží na základě právního důvodu, je oprávněný držitel (např. vlastník nebo dědic), kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává je poctivý držitel. Poctivý držitel nabývá k věci vlastnické právo vydržením, tj. dlouhodobou nepřetržitou poctivou držbou. U movitých věcí je vydržecí doba 3 roky u nemovitostí 10 let. Neoprávněným držitelem je ten, kdo drží věc nepoctivě, protože ví nebo mu musí být z okolností známo, že k věci žádné právo nemá