19 Hospodářská politika státu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Měnovou politiku státu uskutečňuje Česká národní banka. Zaměřuje se především na udržení stability měny. Tato politika spočívá v regulování množství peněz v oběhu. Peníze se dostávají do oběhu především poskytováním úvěrů podnikům obchodními bankami. ČNB proto ovlivňuje množství peněz, které mohou banky podnikům půjčit.
Banky půjčují především peníze, které si u nich uložilo obyvatelstvo. ČNB stanoví bankám tzv. povinné minimální rezervy, tj. určité procento z vkladů, které si banky u ní musí uložit.
Dalším nástrojem jsou tzv. operace na volném trhu. Spočívají v tom, že ČNB obchodním bankám prodává, nebo od nich kupuje státní cenné papíry vydávané ke krytí schodku státního rozpočtu nebo k jiným účelům. Pokud jim tyto cenné papíry prodává, snižuje množství peněz, které mohou banky podnikům půjčit a naopak.
Důchodová a cenová politika
V tržní ekonomice příjmy a výdaje obyvatelstva v zásadě určuje trh, na němž se tvoří ceny statků, služeb a práce (mzdy). Do určité míry tyto příjmy a výdaje ovlivňuje stát svojí rozpočtovou politikou. K regulaci příjmů a výdajů obyvatelstva stát přijímá ještě další opatření, která označujeme jako jeho důchodovou a cenovou politiku.
V soukromém sektoru stát mzdy nereguluje, ale stanoví např. délku pracovní doby, dovolené na zotavenou, výši minimální mzdy, ve státním sektoru stanoví minimální výši mzdových tarifů v jednotlivých tarifních stupních.
Většina cen zboží a služeb je tvořena na základě tržního mechanismu, stát však reguluje a usměrňuje ceny některých produktů (např. léky, poštovní služby), a o sociální únosnost některých produktů (nájemné z bytů). Stát touto politikou sleduje především určité sociální cíle. Rozsah působení státu v této oblasti se postupně snižuje.
Zahraničně obchodní politika
Ekonomika každého státu je do určité míry zapojena do mezinárodní dělby práce. Projevuje se to především tím, že část zboží se směňuje se zahraničními, tj. vyváží a dováží. Mezi státy dochází rovněž k pohybu kapitálu (např. část domácích podniků kupují zahraniční fyzické a právnické osoby, domácí podniky zakládají pobočky v jiných zemích) a práce (např. v naší zemi pracují zahraniční pracovníci, naši lidé pracují v jiných zemích).
Obecně tato spolupráce přináší státům, prospěch, protože umožňuje využít jejich výhod. Umožňuje překonat i různé nepříznivé vlivy na jejich ekonomický rozvoj (např. nedostatek zdrojů surovin).
Mezinárodní trh je daleko složitější a méně přehledný než trh vnitřní. Nestabilita v jedné zemi nebo skupině zemí se může ekonomickými vztahy přenést do jiné země. Proto žádný stát neponechává vnější hospodářské vztahy samovolnému vývoji, tj. pouze působení zákonů nabídky a poptávky. Přijímá řadu opatření, jimiž ovlivňuje objem, strukturu a územní zaměření vývozu a dovozu.