Ekologické zemědělství

Obsah

1. Úvod

Zemědělství je tradičním odvětvím a důležitou součástí národního hospodářství s úzkou vazbou na ostatní odvětví, i když se v současné době v ČR podílí na HDP jen cca 4, 3%. Základní funkcí zemědělství jsou jeho produkční činnosti. Zemědělství zabezpečuje naši výživu. Uživil-li jeden zemědělec v roce 1950 deset lidí, dnes by tento počet stoupl na 70. Zemědělství nás zásobuje jednak přímo konzumovatelnými produkty, tak i surovinami pro výrobu potravin. Za potraviny se dnes u nás vydává až 34% rodinných nákladů. Zemědělství produkuje též cenné průmyslové suroviny – až 20% tzv. trvale dorůstajících surovin a k jeho produkčním činnostem se řadí též výroba ekologických dřevin a bylin.

Pro střední Evropu je typické multifunkční zemědělství a lesnictví, ke kterému směřuje i koncept samotné Společné zemědělské politiky EU a které je zabudováno v Modelu evropského zemědělství. Multifunkční zemědělství ovlivňuje zásadním způsobem venkovský prostor, který je důležitou výchozí základnou pro krajinu, biologickou diverzitu a specifickou tvář určitých lokalit.

V rámci tohoto pojetí zemědělství produkuje nejen potraviny a průmyslové suroviny, ale zajišťuje celou řadu dalších funkcí, které jsou pro společnost nepostradatelné a mohou být v určitých regionech dokonce mnohem významnější než vlastní produkční aktivity. Mimoprodukční činnost představuje veřejné statky, které jsou společností požadovány a čím dál více také vysoce hodnoceny, ale nejsou zemědělcům hrazeny. Jde jednak o statky komerčního charakteru, jako je např. přímý prodej, agroturistika, zužitkování některých odpadů, pronájem půdy a budov, apod. a jednak o nekomerční služby v podobě udržování vzácných rostlin, krajových odrůd, plemen zvířat a krajiny vůbec či péče o biotopy. Zemědělství taktéž přispívá k udržování přírodních potenciálů ( úrodnost půdy, vazba CO2, zadržování vody, atd.), posílení sociální úrovně života na venkově a také k regionálnímu ekonomickému růstu.

Dalším požadavkem, které se dnes na zemědělství klade, je požadavek jeho trvale udržitelného rozvoje. Vychází ze vzájemné závislosti všech biologických systémů. Lidé jsou součástí přírody, podléhají jejím zákonitostem, je třeba s ní spolupracovat, ne ji pokořovat. Trvale udržitelné zemědělství je takové, které je ekonomicky soběstačné, ekologicky šetrné, z hlediska společnosti akceptovatelné, uspokojuje současné potřeby a neomezuje potřeby budoucích generací. Současné hospodaření vykazuje řadu vedlejších negativních vlivů od snižování biodiverzity, degradaci půdy, nedostatečné kvality potravin až po kapitálovou náročnost. A proto jako nejvhodnější způsob hospodaření se jeví ekologické zemědělství, neboť to respektuje a je schopno dosáhnout jak ekologických, sociálních, tak i ekonomických cílů trvale udržitelného zemědělství.