Ekologické zemědělství

Základní rozdíly mezi oběma způsoby hospodaření mohou přiblížit dvě tabulky uvedené v příloze této práce1.

Už na počátku 20. století v souvislosti s urbanizací a rozvojem průmyslové výroby postupně docházelo ke změně tradičního zemědělství. Pokrok ve vědě a technice s sebou přinesl i růst produktivity zemědělství, které se zaměřilo především na zásobování obyvatelů měst potravinami. Výnosy hlavních plodin vzrostly, ceny potravin se naopak snížily.

Konvenční zemědělství se pak zvláště vlivem situace nastalé po 2. světové válce ( nedostatek potravin a snahy o potravinovou soběstačnost) soustředí na maximalizaci produkce a zisku. Vytváří systém šesti pilířů, které jsou na sobě navzájem závislé, a to: intenzivní obdělávání, monokultury, závlahy, aplikace průmyslových hnojiv, chemická ochrana rostlin a genové manipulace. Dále je pak patrné těsné sepjetí konvenčního zemědělství s neobnovitelnými zdroji.

Proces intenzifikace zemědělství probíhal u nás i v zemích západní Evropy obdobně. Československé zemědělství se vyvíjelo na základě „socializace“ zemědělství, tzn. vytvořením zemědělských družstev a státních statků a faktickém potlačení soukromého zemědělství. Došlo k likvidaci rodinných farem, a to přispělo ke ztrátě vnitřního pocitu odpovědnosti za vlastní půdu, majetek, zvířata. Převážila neúcta a znevážení vztahu člověka k přírodě a přírodním zdrojům, což se projevilo v silně narušeném životním prostředí.

Půda jako základ, hlavní podstata jakéhokoliv zemědělského hospodaření, zvyšování její úrodnosti bylo vnímáno jako zvyšování obsahu základních živin v ní užíváním průmyslových hnojiv bez uvědomění si významu organické hmoty půdy, jejích fyzikálních vlastností. Nenávratně tak došlo v mnoha zemích k degradaci půdy erozí.

Dalším důsledkem intenzivního zemědělství je snížení druhové pestrosti plodin, která byla původně zajišťována šlechtěním některých plodin a výběrem a křížením s planými druhy. Specializace a koncentrace pěstování rostlin, užívání hybridních osiv, které nahrazují místní krajové odrůdy, vedlo k většímu výskytu, vyšší náchylnosti k chorobám, škůdcům a plevelům.

Negativně je též ovlivňován vodní režim v krajině, který je navíc silně diferencován v případě existence závlahového systému širšího rozsahu v určité oblasti. Zemědělství je vysoce náročné na vodu, často dochází k jejímu čerpání z podzemních vod a nadměrnému odebírání. Nezřídka se pak vyskytne problém se zasolením a alkalizací půdy a zhoršením kvality vod. Za takové situace jsou pak nutné ještě intenzivnější zásahy do celého agroekosystému.

Používání průmyslových hnojiv a pesticidů se řadí k nejvýznamnějším faktorům intenzifikace v rostlinné produkci. Účinnost hnojiv se posuzuje z hlediska výnosu a kvality produkce, půdní struktury a využitelnosti živin, půdní reakce a vyváženosti dávek. Jednou z nejvážnějších příčin malé účinnosti průmyslových hnojiv je snížení obsahu a kvality půdní organické hmoty. Ztráta účinnosti některé ze složek organické půdní hmoty může mít ekonomický dopad na výnos a následně i negativní vliv na životní prostředí. Používání pesticidů se v konvenčním zemědělství stalo základním předpokladem produkce. Podílí se totiž zásadním způsobem na omezení ztrát na výnosech, které způsobují plevely, choroby a škůdci.