Ekologické zemědělství

Úkolem mé diplomové práce je pojmout tuto rozsáhlou a ne jednoduchou oblast z hlediska právního. Ve své práci se proto zaměřím na vznik, vývoj a stávající platnou právní úpravu s akcencí na podmínky ČR. Ekologické zemědělství svým objektem zasahuje do mnoha stránek lidského života. Proto se otázkám jako je problematika geneticky modifikovaných organismů ( GMO), kvality ekologické produkce či pozitivním vlivům na jednotlivé složky životního prostředí nebudu blíže věnovat.

Mým cílem je přiblížit ekologického zemědělství z určitého celkového pohledu. Struktura jednotlivých kapitol bude proto následující.

Pro lepší pochopení významu ekologického zemědělství, důvodů jeho existence a nutnosti jeho právního zakotvení, přistoupím ve druhé kapitole k vymezení pojmu ekologického zemědělství a jednotlivých směrů a metod, které se v průběhu jeho vývoje ve světě objevily a z nichž právě jenom ekologické zemědělství našlo svou právní realizaci.

Třetí kapitola se již bude věnovat tomu, jak se ekologické zemědělství historicky postupně vyvíjelo až do okamžiku vzniku prvních právních norem ve světě i u nás.

Stěžejní část práce bude představovat čtvrtá kapitola – vlastní právní úprava EZ. Po stručném ohlédnutí k situaci ve světě se částečně zaměřím na popis právního stavu do okamžiku vstupu ČR do EU, neboť se hlouběji budu soustředit na platnou právní úpravu, představovanou v první řadě Nařízením Rady ( EHS) č. 2092/1991 a zákonem č. 242/2000 Sb. v platném znění a směrnicemi svazů či certifikačních orgánů. Problematika ekologického zemědělství však není řešena jen na úrovni obecně závazných právních předpisů či směrnic, ale i koncepčních dokumentů, které určují zásadní směry další legislativní činnosti. Proto jen ty základní zmiňuji též v rámci této kapitoly.

Následující kapitola bude charakterizovat Společnou zemědělskou politiku EU a Evropský model multifunkčního zemědělství, neboť SZP je určující strategií pro jednotlivé národní zemědělské politiky a vytváří strukturální rámec pro uplatnění finančních nástrojů.

V šesté kapitole nastíním činnosti nejdůležitějších organizací, které stály v počátcích rozvoje ekologického zemědělství u nás i ve světě ( IFOAM) a které se významně podílely na konstrukci směrnic a prvních právních norem upravujících ekologické zemědělství a dodnes se dle mého názoru nacházejí v pozici, kdy nejen mohou nadále zasahovat do normotvorby, ale též se to od nich vzhledem k nabytým zkušenostem předpokládá a očekává.

Na strohý popis právní úpravy, dalo by se říci „teoretickou“ část, naváži částí „realizační“. V kapitole sedmé budu řešit otázky přechodu na ekologický způsob hospodaření (spolu s tím, co tomu musí administrativně předcházet), ekonomickou výhodnost, rentabilitu ekofarem a postavení biopotravin na trhu s potravinami.