Ekologické zemědělství

1. Cíle a zásady ekologického zemědělství

1. Cíle ekologického zemědělství

Na základě výše uvedeného můžeme k ekologickému zemědělství přistupovat jako k modelu hospodaření, který se vyznačuje vícero funkcemi. Jde zvláště o funkce ekologické, ekonomické a sociální. Tomu odpovídají i cíle, které si v současné době systém ekologického zemědělství vytyčil, a to:

• produkovat kvalitní potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném množství,

• pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty,

• udržet a zlepšovat úrodnost půdy,

• vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělství,

• minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie

• hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám,

• uchovat přírodní ekosystémy v krajině, chránit přírodu a její diverzitu,

• vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny,

• umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce, neboť ekologické zemědělství vyžaduje hluboký zájem a odpovědnost,

• vytvořit dobrý vztah mezi zemědělcem a konzumentem.

Cíle ekologického zemědělství se ve své obecné rovině projevují v zásadách či principech, které byly nastíněny pro jednotlivé oblasti zemědělství platnou právní úpravou – předně nařízením Rady EHS č. 2092/913 ( Nařízení) a zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství4 ( zákon o EZ) a jinými souvisejícími právními předpisy.

1. Zásady pěstování rostlin

Základem všeho je zdravá půda.Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Prostřednictvím půdy vyživuje ekologický zemědělec své rostliny, tzn. nehnojí rostliny, ale půdu. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a s úspěchem se bránit proti chorobám a škůdcům. Ekologické zemědělství nepěstuje odrůdy získané cestou genového inženýrství.

• Struktura plodin musí umožnit střídání plodin se subtilním kořenovým systémem s plodinami s mohutným kořenovým systémem.

• Menší produkce kořenové biomasy a posklizňových zbytků některých plodin by se měla vyrovnat pěstováním meziplodin.

• Vegetační kryt půdy má být co nejdelší, pokud možno i přes zimu.

• V osevním postupu musí být zastoupeny jeteloviny.

• Druhová pestrost pěstovaných plodin musí skýtat dostatečné možnosti pro přežívání prospěšných organismů.

• Osevní postup musí bránit erozi půdy.

• Plodiny s malou konkurenční schopností vůči plevelům se střídají s těmi s vyšší konkurenční schopností.

• Volit odrůdy odpovídající podmínkám stanoviště.

• Struktura plodin musí zajistit chovaným zvířatům plnohodnotnou, vyváženou krmnou dávku po celý rok.

• Plevele se regulují agrotechnickými metodami, používání herbicidů není dovoleno.

• Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na správné agrotechnice, biologických metodách, přípravcích rostlinného původu, používání syntetických pesticidů není dovoleno.

• Hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu, používá se organické hnojení, minerální lehce rozpustná hnojiva nejsou přípustná.