Ekologické zemědělství

Každý z těchto směrů má vlastní historii vzniku a vývoje, vlastní nosnou filozofii, metodiku, směrnic i kontrolní systém hospodaření, kterými se přísně řídí. Ve stručnosti se zmíním o některých z nich.

1. Systém ANOG

Jde o směr alternativního zemědělství zabývající se pěstováním ovoce a doplňkové zeleniny, brambor a dalších polních plodil. V roce 1972 jej založil Leo Furst z Vestfálska. Největší rozšíření má v Německu, Nizozemí, Rakousku, Švýcarsku a Itálii. Tento systém se zaměřuje na biologickou hodnotu svých produktů. Tato je determinována nutriční hodnotou, chutí a chemickou hodnotou žádanou odběratelem. Základním principem metody je odpočinek půdy a půdní život. Používají se vlastní organická hnojiva, zvláště zelené hnojení. Ochrana rostlin proti škůdcům se zajišťuje dle směrnice IFOAM.

1. Biologicko-dynamické hospodaření

Tento směr je nejstarší z uvedených metod alternativního zemědělství. Jeho zakladatelem byl v roce 1924 Rudolf Steiner, rakouský filozof a přírodovědec, a podporu získal v zemích západní, střední a severní Evropy. Základem této metody je antropocentrická filozofie. Veškerý život, půda a okolní vesmír tvoří nedílný celek. Život na Zemi je podle této filozofie ovlivňován silami kosmického původu – půda jako živý organismus také podléhá přírodním silám a jejich cykličnosti. Cyklické stahy kolem rostliny působí na její zakořenění, rozkvět, tvorbu plodů, atd. Proto lze tyto poznatky využít i v zemědělství. Velký vliv na praxi biodynamického hospodaření má soulad všech prací a zásahů do života rostlin a zvířat s rytmickými kosmickými procesy, hlavně poloha a fáze Měsíce, atd. V této metodě se využívají tzv. biodynamické preparáty, které mají za úkol poutat kosmické síly v koncentrované formě. Přisuzuje se jim stimulující, katalytický vliv, podobný působení hormonů.

1. Organickobiologické zemědělství

Tato metoda je nejrozšířenější, nejznámější a dalo by se říci nejsnáze realizovatelná. Provozuje se v celé Evropě, ohniskem bylo ve 30. letech 20. století Švýcarsko. Bývá označována také jako alternativní zemědělství „Müller" po svém zakladateli, německém lékaři. Müller došel při svým výzkumech k závěru, že ložení půdních mikroorganismů má vliv na zdravotní stav rostlin. Podle této teorie existují tři vrstvy v půdě. Vrchní vrstva je zónou rozkladu, neboť se tam nacházejí hnilobné bakterie, které rozkládají rostlinné zbytky. Druhá vrstva je tvořena baktériemi mléčného kvašení, které utvářejí biologický filtr zabraňující škodlivým baktériím a jedovatým zplodinám proniknout do třetí vrstvy, což je zóna humusová, kde mají rostliny své kořeny. Orba se v rámci této metody neprovádí, hnojí se chlévskou mrvou a komposty, rotace plodin je široká, obdělávání půdy je plně podřízeno nerušenému rozvoji mikrobiálního života v půdě.