Ekologické zemědělství

V současné době v režimu ekologického zemědělství v ČR hospodaří skoro 830 podniků. Oproti roku 2004 došlo sice k mírnému poklesu, ale v součtu osob podnikajících v EZ naopak k celkovému růstu, a to především díky počtu distributorů a prodejců bioproduktů a biopotravin. Jednou z možných příčin mohou být dotační pravidla EU, kdy se zemědělec musí zavázat k plnění podmínek na období pěti let.9 V roce 2005 se podíl ekologicky obhospodařované plochy na celkové ploše zemědělského půdního fondu pohyboval kolem 5, 98%, což představuje více jak 250 000 ha.

Největší zastoupení ve struktuře zemědělského půdního fondu v EZ mají trvale trvalé travní porosty ( 82,4%), i když jejich podíl v porovnání s předchozím rokem poklesl o 7%. Podíl orné půdy se drží na 8%, což činí 0,5% nárůst oproti dvěma předešlým letem. Další vývoj EZ by měl pokračovat právě směrem k rozšiřování ploch orné půdy se zaměřením na rostlinnou produkci, což je ovšem z hlediska plnění zásad a podmínek EZ obtížnější.

1. Právní úprava ekologického zemědělství

Tak jako se postupně rozvíjelo ekologické zemědělství jako relativně samostatný způsob hospodaření, ekvivalentní konvenčnímu zemědělství s inovujícími prvky, bylo třeba tento nový směr promítnout také v obsahu právních norem. Vzniku právní normy, která by obecně regulovala danou oblast s všeobecnou závazností a stanovila prostředky k vynucení, však z počátku předcházela tzv. svazová pravidla, tzn. normy hospodaření utvářející se na půdě jednotlivých svazů sdružujících zemědělce. Byly tak výsledkem nevládního úsilí soukromých osob, které byly k tomuto kroku nuceni potřebou stanovit jasná a konkrétní pravidla. V 70. letech, kdy se tyto normy poprvé kodifikují, dochází totiž k rychlejšímu rozvoji ekologického zemědělství a taktéž k nárůstu zájmu spotřebitelů o biopotraviny. Vlastními směrnicemi, kontrolním systémem, metodikou a průběhem vývoje se vyznačují specifické směry zemědělství vzniklé do konce druhé světové války.10

1. Právní úprava ekologického zemědělství ve světě a v Evropě

Mezinárodní federace IFOAM pro období 1982 – 1983 vydala Basic standards. Tato pravidla vytvořená na nadnárodní úrovni vyjmenovávají minimální požadavky pro následnou „národní“ právní úpravu v oblasti ekologického zemědělství. Tímto svým způsobem představují základní úroveň právní úpravy, avšak jen v zemích mimo EU. Stanovují tedy obecné zásady pro hospodaření,výrobu biopotravin a obchodování s nimi, pro kontrolu a certifikaci, veřejné stravování a výrobu nepotravinářských výrobků (např. kosmetika). Produkty jednotlivých zemí se mohou podílet na mezinárodním obchodu mimo EU pouze tehdy, jsou-li jejich národní zákony a směrnice svazů ve shodě s požadavky Basic standards a mají-li akreditaci dle kritérií IFOAM.