Ekologické zemědělství
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Situace v zemích EU, je taková, že v posledních dvou desetiletích se plocha ekologicky obhospodařované půdy v Evropě rapidně rozšířila ze 100 000 ha na cca 5,5 milionů hektarů. V roce 2002 tvořila 3,4% z celkové výměry zemědělské půdy v Evropské unii. Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství probíhal v 90. letech. I když se v posledních době tempo růstu poněkud zpomalilo, prognóza na tuto dekádu předpokládá další rozšíření podílu ekologicky obdělávané půdy proti současnému stavu o 3–5%.
Mezi členskými státy EU je však situace v ekologickém zemědělství velmi rozdílná.
V Rakousku, Dánsku, Finsku, Itálii a Švédsku je sektor ekologického zemědělství relativně nejsilnější – provozuje se na 6–8% veškeré zemědělské půdy těchto zemí. Na druhé straně Řecko a Portugalsko jsou teprve na začátku prosazování ekologického zemědělství a podíl takto obdělávané půdy je zde vcelku zanedbatelný. V nových členských státech EU pokročil rozvoj ekozemědělství nejdále v České republice, kde podíl ekologicky obdělávané půdy tvoří bezmála 6% (vyšší než je průměr EU). Na Maltě naproti tomu ekologické zemědělství neprovozují vůbec.7
Ekologické zemědělství v ČR
Netřeba zdůrazňovat, že se ekologické zemědělství u nás setkalo s větším ohlasem teprve nedávno. Bylo to způsobeno jak jinak charakterem zemědělské produkce, která u nás existovala před „Sametovou revolucí“. Zemědělci měli pražádný zájem o půdu, zvířata a kvalitu potravin, které se produkovali ve státních podnicích. Proto ani zprávy v odborných časopisech v letech 1985 – 1987, které se v tisku sem tam objevovaly, žádný zlom nepřinesly.
Hlavní impuls však přišel z jiné strany, od spotřebitelů. Stále více a více se lidé dozvídali o špatném zdravotním stavu populace ve srovnání se západoevropskými zeměmi.
Postupně na konci 80. let začaly vycházet různé publikace se zaměřením na zdravou výživu, formovaly se skupiny propagující vegetariánský způsob života a tím pozvolna vzrostl zájem o „nechemizované“ potraviny, které však nebyly na trhu k dispozici. To vedlo k tomu, že si spotřebitelé začali uvědomovat potřebu ekologického pěstování rostlin a ekologického chovu zvířat. Komunistický režim však nepřipouštěl existenci žádných problémů, ani v otázce kvality potravin, proto byl u nás vývoj dalších snah v tomto směru oproti jiným zemím zbržděn.
Základy ekologického zemědělství v ČR byly fakticky položeny samotnými zemědělci až v roce 1989, před revolucí. Jednalo se o skupinu agronomů z Moravy, vědeckých a odborných pracovníků, kteří v roce 1988 založili Odbornou skupinu pro alternativní zemědělství, kterou zastřešovala Československá vědeckotechnická společnost. Tato skupina využila kontaktů ze zahraničí – od organizace IFOAM, ze Švýcarska a z Maďarska, kdy jim byla poskytnuta literatura o ekologickém pěstování a chovu a předány základní zkušenosti. Ještě téhož roku bylo vyhlášeno přechodné období na ekologické zemědělství ve třech podnicích, a to ZD Dubicko – zelinářství Leština, v Nových Losinách na Šumpersku – statek Hanušovice a ve Starém Hrozenkově v Bílých Karpatech.