Ekologické zemědělství
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
S účinností od 2. února 2006 předseda vlády vydal pod číslem 30/2006 Sb. konsolidované úplné znění zákona č. 242/2000 Sb. ve znění jeho předchozích novel. Spolu s ním byla zveřejněna i vyhláška č. 16/2006 Sb., která je účinná od 1. února 2006. Tato vyhláška provádí ustanovení § 4 odst. 2, § 6 odst. 11, § 14 odst. 2 a § 23 odst. 2 zákona o EZ, tak jak vyplývá ze zmocnění uvedeném v § 35 daného zákona. Ode dne její účinnosti se zároveň ruší předtím platná prováděcí vyhláška č. 53/2001 Sb. i se svými novelami z roku 2003 a 2004 – zákony č. 263/2003 a č. 174/2004. Prováděcí vyhláška tedy obsahuje další podmínky ekologického hospodaření, zvláště pak konkrétní podmínky chovu králíků a ryb, vzor žádosti o registraci ekozemědělce a grafický znak, kterým se označí bioprodukt, biopotravina a ostatní bioprodukt.
Nařízení Rady ( EHS) 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícímu označování zemědělských produktů a potravin
Nařízení19 o svých 16 článcích a osmi přílohách je velmi rozsáhlou právní normou. Navíc bylo od své účinnosti několikrát novelizováno a zvláště pak doplněno nařízením Rady č. 1804/1999 pro chov zvířat a nařízeními Komise č. 94/1992, č. 1788/2001, č. 1452/2003 a č. 223/2003 vztahujících se na kontrolu dovozu biopotravin z třetích zemí, produkci osiv a sadby, práci kontrolních organizací, atd.
Nařízení platí pro výrobky tehdy, pokud jsou označovány jako výrobky ekologického zemědělství. Podmínkou je tedy označování produktu – článek 1. Článek 5 ji pak dále rozšiřuje s tím, že označení „bio“ nebo „eko“ je přípustné jen tehdy, dodrží-li se tři podmínky v něm uvedené, a to: z označení musí být zřejmé, že se vztahuje k metodě zemědělské produkce, zemědělská výroba musí probíhat způsobem uvedeným v článku 6 a podléhat kontrolnímu systému ekologického zemědělství založenému na komunitární právní úpravě dle článků 8 a 9 Nařízení. Článek 5 zároveň formuluje striktní zákaz použití geneticky modifikovaných organismů (GMO) i jejich derivátů a ozařování potravin. Takto vymezená pravidla pro výrobu a zpracování bioproduktů a stanovení systému kontroly vytváří velmi přísné podmínky pro ekologické hospodaření.
Nařízení nestanoví, jakými konkrétními ekologickými postupy mají bioprodukty být zpracovány. Regulace spočívá v určení povolených surovin, přídatných a pomocných látek k jejich zpracování. Jejich výčet je uveden v „pozitivních seznamech“ v příloze VI. Nařízení. V konečném výsledku však je dosaženo, že jsou biopotraviny podrobeny menšímu množství zpracovatelských postupů než běžné potraviny. Z množství přídatných a pomocných látek, které jsou přípustné v běžné potravinářské výrobě, lze pro výrobu biopotravin použít cca jednu desetinu. Dle pozitivních seznamů je z ekologického zemědělství vyloučeno použití velmi účinných syntetických pesticidů a syntetických dusíkatých hnojiv. Přípustné je použít např. anorganické sloučeniny mědi na ochranu proti houbových chorobám nebo anorganické sloučeniny fosforu jako hnojivo. I v ekologickém zemědělství se tedy uplatňují chemické látky.