Hlavní činnost

18. HLAVNÍ ČINNOST

Hlavní činností rozumíme takovou činnost, na kterou je vydáno živnostenské oprávnění nebo která je zapsána v obchodním rejstříku: výroba, obchod, služby, neziskové činnosti.

Sdílená ekonomika umožňuje lidem po celém světě získat přístup k věcem, které vlastní někdo jiný, a naplno nevyužívá. Rozmachu doznala díky masivnímu propojení lidí prostřednictvím internetu. Typickými příklady jsou pronájem bydlení pomocí Airbnb, alternativní taxislužba Uber, sdílení nevyužitých aut (carsharing), např. Car4way, nebo to, když „lidé půjčují lidem“ – Zonky.

VÝROBA

• výroba je činnost, kde dochází k přeměně vstupů na výstupy

• základním předpokladem jsou výrobní zdroje (činitele) – jsou to vstupy do výroby

• vstupy se přeměňují výrobním procesem a mění se ve výstupy (statky, služby)

VÝROBNÍ PROCES

• funkcí výrobního procesu je tvorba užitkových hodnot a představuje hlavní činnost podniku

• výrobní proces je možné definovat jako proces transformace vstupních prvků na prvky výstupní

• výrobní proces můžeme definovat také jako plynulý tok, ve kterém dochází k transformaci surovin na finální výrobky řadou operací

• základní aspekty výrobního podniku jsou:

  • výrobní program

  • složitost výrobků

  • účast přírody, člověka a techniky

  • použitá technologie

  • skladba výrobků

  • způsob a míra opakovatelnosti výroby

• při zkoumání výrobního procesu, jeho plánování nebo optimalizaci často záleží na tom, na který aspekt výroby se konkrétně zaměřujeme

• rozlišujeme tři hlediska zkoumání výrobního procesu:

  • věcné – může se jednat o:

    • výrobní profil – je určen výrobními kapacitami podniku, které udávají jaký typ výrobků je v možnostech podniku vyrobit

    • výrobní program – konkrétní výrobky, které podnik vyrábí a nabízí na trhu; výrobní program musí být v podmínkách tržní ekonomiky sestavován zejména na základě výsledků průzkumu trhu, a tedy aby vyhovoval požadavkům zákazníků; rozhodování o výrobním programu firmy patří do celkové strategie podniku

  • časové – řeší následující faktory řízení výroby:

    • časové uspořádání – stanovení časové posloupnosti operací a termíny jejich realizací

    • průběžné doby výroby – plánovaná doba určená na uskutečnění určité části výrobního procesu

    • využití výrobních kapacit – ekonomicky racionálním cílem je úplné využití kapacit, které jsou k dispozici

    • směnnosti – aspekt, který určuje v kolika směnách pracovního dne je výrobní proces dokončen

    • prostoje pracovišť – jakékoliv časové intervaly, během kterých pracoviště nepracují; nejčastějšími příčinami prostojů jsou nedostatečné plánování výroby, z organizačních nebo z kapacitních důvodů

    • nedokončené výroby – jsou měřené peněžním vyjádřením hodnoty zdrojů, které jsou vázané v nedokončené výrobě