Elektro-luminiscenční diody - Ročníková práce z elektrotechnologie

Luminiscenční látky se staly důležité vývojem rentgenové techniky, oscilografie a později zvláště vývojem televizní techniky. Krátce před druhou světovou válkou dosáhly velkého významu také v osvětlovací technice. Proto se četné průmyslové laboratoře a speciální firmy zaměstnávaly výrobou technických svítivých látek. V Evropě to byly hlavně společnost Auer a firma Riedel de Haen. Vlastní luminiscenční látky si však vyvíjely a vyráběly i velké elektrotechnické koncerny jako Telefunken, Osram, Philips, RCA a General Electric.

Základní rozdělení luminoforů

Dnes se pod pojem "luminiscenční látky" zkráceně "luminofory" shrnují všechny tuhé a kapalné anorganické nebo organické látky, které jsou schopné přeměnit vhodnou absorbovanou (neviditelnou) energii ve viditelné světlo, a to tak, že tento výměnný pochod nezáleží na normálním tepelném záření (odpovídající Kirchhoffovu zákonu), ale děje se při teplotách, které jsou nižší než obvyklé teploty žhnoucích těles (tzn. nižší než 500-600°C). Absorbovanou energii lze dodat luminiscenční látce nejrůznějším způsobem a v nejrůznější formě. Podle druhu a buzení se rozeznávají různé třídy "luminiscence" a "luminoforů".

Č třídy Třída Způsob buzení I kathodoluminiscene náraz elektronů II Fotoluminiscence absorbce fotonů (ultrafialové záření, rentgenové paprsky, gama paprsky III Radioluminiscence nukleární paprsky (hlavně alfa) a další záření z radioaktivních zdrojů IV Triboluminiscence mechanická energie, která se při rozbití krystalů dodává atomové vazbě V Bioluminiscence biochemické reakce (světélkování hub, hmyzu,...) VI Chemoluminiscence chemické reakce (oxidací fosforu) VII Termoluminiscence tepelné buzení, pokud nevede k normálnímu tepelnému záření

Princip buzení radioluminiscenčních látek je v podstatě stejný, jako v případě látek kathodoluminiscenčních. Rozdíl je pouze v tom, že u kathodoluminiscenční látky se budí přímo dopadajícími primárními elektrony, kdežto radioluminiscenční látky se budí elektrony sekundárními, které vzniknou působením radioaktivního záření.

Pro luminiscenci tuhých luminiscenčních látky z I.-III. třídy, u nichž dochází k luminiscenci v důsledku dopadu elektronu nebo elementárních korpuskulárních částic, případně pro absorpci světla určité vlnové délky (ultrafialové světlo, rentgenové záření, záření gama, ...)a u nichž luminiscence skončí ihned poté, co přestane buzení se vžil název fluorescence. Luminiscenční jevy, které trvají delší dobu (sekundy, minuty, někdy i dny) po zániku buzení byly nazvány fosforescence V dnešní době, kdy je třeba vlastnosti luminiscenčních látek měřit kvantitativně, se tyto názvy nahrazují termíny "doba dosvitu" zkráceně "dosvit" (dříve též "doba doznívání")