Elektro-luminiscenční diody - Ročníková práce z elektrotechnologie

Vhodná luminiscenční barva

Při zkoušení a výběru luminiscenční látky se ovšem musí přihlížet k tomu, pro jaký detektor je luminiscenční látka určena, zda pro fotografickou emulsi, jejíž citlivost je většinou v krátkovlnné oblasti spektra, nebo pro fotoelektrické články, jejichž citlivost se řídí druhem fotoelektrické katody a eventuálně předřazenými filtry, nebo pro lidské oko.

Spektrální poloha pásem, z nichž se skládá luminiscenční světlo lze nejlépe stanovit spektroskopem, nebo spektrografy s přímým pozorováním. Při fotografických měřeních průběhu intenzity pásma je třeba znát spektrální citlivost použitých filmů. Na spektrální polohu pásma má vliv nejen volba základní látky, ale často také mnoho činitelů při výrobě luminiscenční látky. Na barvu emitovaného světla má velký vliv nejen druh aktivačního kovu, ale také jeho koncentrace, dále teplota a doba žíhání i rychlost následujícího ochlazení. Často lze vyrobit potřebné barvy mísením několika luminiscenčních látek. Tak můžeme dostat sestavením dvou doplňkových barev bílé světlo. Nejlépe se k tomu hodí luminofory s maximy pásem kolem sytě modré a žlutozelené.

Dobrá světelná účinnost

Poměr viditelné světlené energie, vysílané luminiscenční látkou, k množství celkové dodané energie se nazývá světelnou účinností. Tato světelná účinnost je závislá nejen na absolutní intenzitě vyzařování, ale také se zřetelem k citlivosti oka (která je v různých oblastech spektra různě velká) na poloze pásma ve spektru. K srovnatelnému zhodnocení vizuální světelné účinnosti je proto třeba přepočítat křivky spektrálního rozdělení energie luminiscenční látky, které byly zjištěny např. fotoelektrickým článkem s pomocí křivky citlivosti oka.

Jas stínítek všeho druhu se měří Pulfrichovým fotometrem. V technické praxi se rovněž osvědčilo fotometrické porovnávání papírových proužků, které jsou pokryty svítícími radioaktivními barvami známého (cejchovaného) jasu a stejné luminiscenční barvy jako měřené stínítko. Pozorovaný měřící proužek zmizí na měřeném pozadí, má-li toto pozadí stejný jas jako měřící proužek. Při nestejném jasu je zřetelně viditelný buď světlý pruh na tmavém, nebo tmavý pruh na světlém podkladě. Tato metoda je vhodná rovněž ke stanovení průběhu delšího dosvitu, při čemž se používá několika různě světlých cejchovních proužků. Stanoví se doba, po níž je již nelze zrakově rozeznat. Při těchto zkouškách se musí zamezit dodatečné buzení svítivého cejchovního proužku zářením, kterým se budí měřené stínítko. U obrazovek, u nichž se cejchovní proužky lepí zevně na sklo, je tato podmínka splněna, protože u fluorescenčních vrstev buzených ultrafialovým světlem se osvětluje měřící proužek zezadu a kromě toho se měřící proužek podkládá černým papírem ( popř. při buzení rentgenovými paprsky olověnou folií, aby se zamezilo buzení měřícího proužku světlem nebo rentgenovými paprsky.