Elektro-luminiscenční diody - Ročníková práce z elektrotechnologie

Všechna používaná činidla (reagencie), jako voda, kyselina dusičná, chlorovodíková, sírová včetně organických kapalin pro suspenzi luminiscenčních látek by se měli dvakrát destilovat v destilačních nádobách z tvrdého skla (Simax, Neutral, ...), při čemž se pokud možno nemá používat první třetiny destilátu pro nejčistší preparativní práce. Při destilaci vody se k výchozí vodě přidává manganistan draselný (asi 3 g na 1 l vody) pro okysličení organických nečistot a čistota destilované vody se kontroluje měřením vodivosti. Firma Auer čistila vodu k promývání sulfidu zinečnatého adsorpcí nečistot na (menším množství) suspendovaného ZnS, který se po vyčištění vody oddělil sedimentací a filtrací.

Žíhací pece

Směs základního materiálu a aktivačních přísad začne jevit luminiscenční vlastnosti teprve poté, co projde krystalizačním pochodem při vyšších teplotách kdy současně vnikají atomy těžkých kovů do žhavého materiálu. Nejčastěji se luminiscenční látky žíhají při teplotách mezi 700 a 1200 °C (v některých případech až při 1500°C). Při tomto žíhacím pochodu má na vysílané světelné spektrum vyráběného luminoforu velký vliv teplota a doba žíhání. Nejvíce se používá elektrických odporových pecí z keramického materiálu, křemenného skla, křemene, slinutého korundu nebo oxidu berylnatého, s přesnou kontrolou a regulací teploty a doby žíhání. Výhodné je, mají-li tyto pece odvzdušňovací zařízení k odstraňování kovových par, znečišťujících stěny pece. Proto se také osvědčují kolmo postavené trubkové pece, do nichž se kelímek zavádí pomocí hliněné desky opatřené manipulační násadou. Tah vzniklý v trubici při žíhání sám odstraní škodlivé páry z pece. Při průmyslové velkovýrobě luminiscenčních látek se také požívá elektrických tunelových pecí, v nichž se žíhané zboží po dávkách posouvá přesně stanovenou rychlostí v křemenných nebo berylnatých lodičkách horkým pásmem elektricky vytápěné trubice z křemene nebo z oxidu berylnatého.

Při výrobě látek obsahujících sulfid zinečnatý, je pohyb vzduchu nežádoucí, protože sulfidová luminiscenční látka se může při žíhání okysličovat, při čemž ubývá svítivosti. Zde se provádí žíhací proces uvnitř elektrické pece v přikrytých křemenných kelímcích, které se vkládají do pece ještě za studena. Teplota se potom rychle (během 30-60 minut) zvýší na potřebnou nejvyšší teplotu a udržuje se na konstantní výši bez jakéhokoli kolísání, aby se zabránilo "vdechování a vydechování" vzduchu do pece, a nebo se při žíhání takové luminiscenční látky žíhací kelímek chrání umístěním do druhého, většího, rovněž přikrytého křemenného kelímku, na jehož dně je trochu síry. Žíhá se tedy v sirné atmosféře. Podobným způsobem se dosáhne ochranné (reukující) atmosféry oxidu uhelnatého, naplní-li se velký křemenný kelímek lampovou černí.