Elektro-luminiscenční diody - Ročníková práce z elektrotechnologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Luminiscenční látky I. třídy se staly zvláště nepostradatelnými pro vysokofrekvenční měřící a televizní techniku. Jako materiál obrazových stínítek jsou vystaveny bodovému elektronovému paprsku, měnícímu intenzitu a místo dopadu, a při tom přeměňují energii elektronů na energii světlenou. Podle účelu se používá luminiscenčních látek buď s relativné krátkým dosvitem (např. v televizních obrazovkách), nebo s přesně vymezeným dosvitem (u radarových obrazovek nebo v obrazovkách určitých druhů oscilografů), které podle světelné citlivosti použitého detektoru (oko, fotografická deska nebo fotoelektrický článek) dosahují pokud možno bílé nebo pokud možno fotograficky aktivní (modré) barvy, po případě barvy, která je pro určitou použitou fotoelektrickou katodu právě nejúčinnější.
Luminiscenční látky II.třídy - fotoluminofory se používají v elektrotechnice hlavně při přeměně ultrafialového světla, jež vzniká při výboji ve rtuťových parách zářivek ve viditelné světlo. Nárok se zde klade hlavně na svítivost a životnost luminoforu. Užívá se jich i při zviditelňování rentgenových paprsků (dříve v lékařství k visuálnímu nebo fotografickému sledování diagnosticky používaných rentgenových paprsků).
Luminiscenční látky III. třídy - radioluminofory lze užít k důkazu korpuskulárních paprsků (hlavně částic alfa). Vedlejším produktem této třídy jsou tzv. svítící barvy, které se užívají v elektrických měřících přístrojích.
Výroba luminoforů
Fakt, že vniklé atomy těžkých kovů obvykle určují nejen svítivost, ale i barvu světla a dobu dosvitu dělá reprodukovatelnou výrobu luminiscenčních látek velice obtížnou. Uvědomíme-li si, že v jednom molu Cu (v 63,57g) je obsaženo asi 6*10^23 atomů, tedy v 1 g Cu asi 10^22 atomů, že tedy 1g luminiscenční látky s 0,001% Cu (=10^-5 Cu) obsahuje ještě 10^17 atomů Cu, které představují 10^17 možných rušivých míst na gram mateřského krystalu, pak porozumíme velké citlivosti luminiscenčních látek na stopy těžkých kovů. Ve skutečnosti se ukazuje právě u Cu, že přimíšeniny 0,001%, ať už úmyslné nebo neúmyslné, působí již jako aktivátory určující barvu. Chceme-li tedy pracovat s jiným těžkým kovem jako aktivátorem (např. Ag nebo Mn) a při tom vyrobit luminiscenční látky určité barvy, svítivosti a doby dosvitu, musí všechny chemikálie, použité k výrobě luminiscenční látky, obsahovat měně než 0,0001%Cu
Tyto požadavky čistoty vedly technicky k definici nového stupně čistoty, "luminiscenčně čistý", takže se dnes v technice rozeznávají tyto stupně čistoty: technicky čistý 90% chemicky čistý 99,9% analyticky čistý 99,99% spektroskopicky čistý 99,999% luminiscenčně čistý 99,9999% Podobné požadavky platí, i když ne v tak velkém měřítku také pro ostatní stopy těžkých kovů.