Elektro-luminiscenční diody - Ročníková práce z elektrotechnologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Účinnost luminoforů v oblasti viditelného světla je podle způsobu buzení různá, a to maximálně pro rentgenové paprsky 1-5%, pro elektronové paprsky 5-10%, pro ultrafialové světlo asi 50%.
Vhodná doba dosvitu
Zatímco některé luminiscenční látky dosahují při dopadu elektronového paprsku ve velmi krátké době maximální svítivosti, potřebují jiné luminofory k dosažení tohoto maxima pozorovatelnou dobu. Podobně se tyto látky chovají po vypnutí budícího zdroje. V prvním případě se fluorescence téměř okamžitě po vypnutí buzení zmenší na nulu. V druhém případě potřebuje luminofor značný čas (až několik hodin), než světelný jev (fosforescence) zmizí. Všeobecně se dobou dosvitu rozumí doba, za kterou se svítivost zmenšila na 10%, po případě na 1% své původní hodnoty. Podle časového průběhu dosvitu lze rozeznávat dva hlavní druhy luminoforů.
skupina s časově exponenciálním průběhem poklesu luminiscence. U těchto luminoforů se svítivost zmenšuje podle vzorce I=I0e^(-kt)
I0 - je počáteční svítivost v okamžiku vypnutí buzení t - čas k - charakteristická konstanta pro příslušný luminofor
Průběh dosvitu nezávisí na druhu a intenzitě budícího záření a ani na teplotě stínítka. Do této skupiny patří především křemičitan zinečnatý aktivovaný manganem a wolframan vápenatý.
skupina s časově hyperbolickým průběhem poklesu fosforescence. U těchto luminoforů se svítivost zmenšuje podle vztahu I=I0r^-nPrůběh dosvitu značně závisí na budících podmínkách (intenzita buzení, teplota stínítka, druh budícího záření, ...)
Zjistilo se, že přidáním stop určitých cizích kovů k sulfidu zinečnatému aktivovanému stříbrem, zkrátí tyto látky značnou měrou dobu dosvitu (použití u oscilografů a scintilačních stínítek) Tyto přísady se nazývají deaktivátory (killery) Jako deaktivátoru se užívá hlavně niklu, železo v malém množství nemá na fluorescenci, ani na fosforescenci vliv téměř žádný.
Malá citlivost na teplotu
Změna světelné účinnosti luminoforů je až k určité teplotě reverzibilní (zvratná), zmenšuje se se stoupající teplotou. Při velmi nízkých teplotách (pod -80 °C a zvláště při teplotách tekutého vzduchu) se fluorescence zmenšuje a mění někdy úplně svoji barvu. Mezi -80 a +300 °C vykazují technické luminofory na bázi ZnS a Zn2SiO4 jen malé změny, ohřátím nad tuto teplotu se fluorescence vesměs značně zmenšuje.
Větší vliv má teplota na fosforescenci, tedy na dobu dosvitu, což pro vakuovou techniku není tak důležité. S klesající teplotou se doba dosvitu prodlužuje, ale intenzita fosforescence se zmenšuje. Při velmi nízkých teplotách (např. teplota kapalného vzduchu) může na několik dní zcela zamrznout a novým ohřátím na teplotu místnosti (aniž se obnoví buzení nárazem elektronů) opět roztát (uskladnění světla).Při ještě vyšších teplotách se sice jas fosforescence zvětšuje, ale doba dosvitu se zkracuje.