Seminární práce na RAK - Mikrovlnné obvody

Tím jsme si vysvětlili, jakým způsobem lze vycházet při měření frekvenčních parametrů vícebranu, který bychom takto definovali jako zobecněný filtr ve frekvenční oblasti.

Podobným způsobem můžeme doplnit definici vícebranu o vlastnosti zobecněného filtru v prostorové oblasti. Můžeme předpokládat, že každý objekt ze svých svorek, resp. zcela obecně ploch, vyzařuje do a přijímá z prostoru. V podstatě nejde o nic jiného než o opuštění představy, že ke vstupu i výstupu (resp. ke každé svorce) musí být připojeno určité geometricky definované vedení. Můžeme klidně připustit, že tyto svorky, či spíše části ploch, jsou napojeny na další část prostoru s určitou impedancí. Pak vlastně není rozdíl v chápání mezi vlnou vedenou připojeným vedením (tedy danou geometrií) a vlnou vedenou prostorem. V případě vlny vedené prostorem jsme však spíše připustili termíny jako jsou vyzařování, směrová charakteristika, polarizace atd.

Vrátíme-li se zpět k úvaze, jaké veličiny vlastně měříme, můžeme se orientovat na intenzity polí a další veličiny, které lze odvodit při znalosti konkrétních parametrů vedení (tzn. jeho geometrie a elektrických materiálových vlastností). Intenzity elektromagnetického pole představují vektory v prostoru a mají komplexní charakter. To znamená, že bychom v každém bodě prostoru (v dostatečné vzdálenosti od objektu abychom objekt měřením „příliš“ nezatížili) měli určit amplitudu, fázi a polarizační stav daného vlnění (jeho intenzitní veličiny). Při tomto přístupu by nebylo třeba odlišovat vlastně měření odrazu a přenosu, které často nazýváme měřením ve frekvenční oblasti a měřením hodnot intenzit polí v daném místě prostoru, které označujeme jako měření prostorových (vyzařovacích) vlastností. Vždy by se vlastně jednalo o měření intenzity pole (amplitudy fáze a polarizace) v širokém spektru frekvencí. Tam, kde jsme ohraničeni vedením, pochopitelně odpadá význam polarizace a směru, protože ten je dán geometrickou orientací připojeného vedení.

Informace o radarových detektorech BELTRONICS

Měření rychlosti v Českére publice

Silniční radary měří rychlost pomocí Dopplerova jevu s využitím odražených radiových vln v mikrovlnném pásmu. Paprsek vysílaný parabolickou anténou se odráží od karoserie projíždějících vozidel zpět k radaru, je zachycen anténou a zesílen. Zpracováním odraženého signálu složitými elektronickými obvody je vypočtena rychlost projíždějícího vozidla.

Mikrovlnné záření vysílané radarem šíří přímo a chová se podobně jako světlo. Prochází sklem a plastickými hmotami. Radarové vlny se odrážejí od kovových částí karosérie a některých terénních překážek, jako jsou například svodidla, sloupy veřejného osvětlení a železobetonové konstrukce. Radarové detektory zachytí odražené paprsky radaru a reagují na ně zvukovým a světelným signálem - poplachem. Policie České republiky používá výhradně jeden typ radarů. Jsou to silniční radary RAMER-7, které pracují v mikrovlnném Ka pásmu s frekvencí 34.0 GHz a 34.3 GHz. Paprsek vysílaný radarem je velmi úzký - úhel pouhých 5° - a radary RAMER-7 mají velmi nízký vysílací výkon, který ztěžuje možnost odhalení. I ve srovnání s ostatními světovými výrobci mají naše radary špičkové technické parametry. Dosah radaru RAMER-7 je maximálně 60 metrů a překročení rychlosti je zdokumentováno buď připojeným fotografickým přístrojem nebo je obraz pomocí videokamery přenesen do počítače - notebooku. Pro měření v noci je radar doplněn bleskem.