17. Křesťanství a středověká filozofie

– deismus – Bůh stvořil svět, ale už do něj dál nezasahuje (18. století)

– panteismus – Bůh je všudy přítomný a všeprostupující (Spinoza)

– encyklika – papežský spis o aktuálních společenských problémech

– má normativní charakter – jak řešit problémy

– určený kněžím a věřícím

– gnózy – učené texty z období císařského Říma, syntéza víry a filozofie

– apokryfy – texty, které nebyly přijaty do Nového Zákona – Ježíš v nich vystupuje více jako

člověk

– eschatologie – nauka o posledních věcech – snaží se dát smysl a cíl člověku a vesmíru

– teologická disciplína zabývající se buď posledními otázkami člověka (tj.

z křesťanského hlediska otázka smrti, nesmrtelnosti lidské duše, soudu,

očistce, pekla apod.) nebo posledními otázkami světa (konec časů, vzkříšení

apod.)

– synkretismus – označení pro ztotožňování, splývání jednotlivých božstev nebo celých

náboženských soustav

– míšení různých kulturních (náboženských, umělecký, filozofických) prvků

– exegeze = kritické zkoumání textu, především náboženského

– encyklika = papežský okružní list adresovaný zpravidla biskupům, popř. kněžím a věřícím na

celém světě obsahující poučení papeže o církevních zásadách v závažných

otázkách víry a mravů

– středověk – 5. – 15. století

– bývá spojován s rozdělením společnosti na tzv. „trojí lid“: církev, šlechtu a

poddané

– spojovací článkem mezi antikou a novověkem

– označení vymyslel Giorgio Vasaro v období renesance jako hanlivé označení

překonaného (přechodového) období dějin lidstva

– vznikají národy, vyvíjejí se národní jazyky a kultura

– postupně se vytváří další významná společenská vrstva: měšťané (z řad

řemeslníků a obchodníků)

– 3 okruhy problémů celého středověku: 1. teologický

–> problém svaté Trojice – Bůh

otec, Bůh syn, Bůh duch svatý

2. christologický

–> postava Krista – žil/nežil,

bůh/bohočlověk

3. antropologický

–> vztah člověka k náboženství

Křesťanská filozofie

– Patristika – 1. – 8. století

– křesťanské názory získávají v dílech církevních otců podobu teologicko-

filosofického učení

– apologetika – obrana (argumentace vůči druhým) křesťanství proti pohanským

předsudkům vzdělanců

– snaha teoreticky zdůvodnit učení církve a přesvědčit zejména

vyšší společenské vrstvy o přednostech tohoto nového

náboženství

– 1. – 2. století

– dogmatika – stanovení základních pravidel (dogma= něco, o čem se

nediskutuje, co platí)

– 3. – 4. století

– systematika – vytváření systému

– 5. – 8. století

– novoplatónský ráz

– na konci tohoto období byly vytvořeny pojmové prostředky pro scholastiku a

byla upevněna dogmata církve

– trojjedinost Boha ve smyslu tajemné jednoty tří božských osob stejné